Mia si psala s Verčou. A nápad vyrazit do Prahy společně a pokusit se potkat nějaké ŽMM naživo byl na světě.

Datum setkání padl na svátek Petra a Pavla, den, kdy v roce 1989 rozhlasové stanice Svobodná Evropa a Hlas Ameriky odvysílaly ve svých programem výzvu Několik vět, a nejdeštivější den v týdnu. Přesto se nás v Národním zemědělském muzeu v Praze sešlo "Sedm statečných" s celkem jedenácti dětmi. Prohlédly jsme si expozici o rybách - lépe řečeno její dětský koutek a následně se přesunuly na výstavu traktorů, jejíž součástí je možnost zapůjčení traktůrků a odrážedel pro děti, které neskrývaly své nadšení. My jsme si tak mohli "v klidu" popovídat, přiřadit k fotce i hlas a zjistit, že jsme ve skutečnosti hezčí, než na fotkách.
 
Vyrážíme. Ráno nám nejde zacvaknout sedačka do auta. To to pěkně začíná. Cpu Anežka do  vajíčka. Bohu díky za poloprázdný vlak a kafe. Anežka s Kryštofem už jsou celkem kamarádi. Třičtvrtěhodiny chodíme po hlavním nádraží. Venku leje jako z konve, Anežka chce demonstrativně opustit kočárek. V Holešovících přestup na tramvaj - oblečení mokré durch. Anežka hází svojí uspávací plínku do největší louže. Nééé. Restaurace P7 - pizza dobrá, obsluha statečná, dlouho jsme tam byly s Maru samy.
Přichází 4 vodníci -MagdaMac s dětmi. Ty jo, ta je statečná. Pak ještě JančaT s malou Verunkou. Kamarádka z intru. Měla nejdelší cestu, jsem ráda, že ji zase vidím.
Přesun do muzea pěšky - co uschlo, je opět promočené. Příchod do muzea - s kočárky?? No to nevím...vítá nás pan pokladní.. A tak taháme kočárky do patra. Nikdo nikde. O půl hodiny později se dětský koutek muzea začíná plnit. Ty jo, my se fakt sejdeme!! Kecka má krásné vlasy, Evulka úsměv, Žirafa je prostě pohodová žena, ze které to září na kilometry.
Po návštěvě expozice traktorů, kde se děti vyřádily, nás teda posadila do špatné tramvaje, ale my jí to odpustíme. Návštěva kamaráda, běh na vlak. Dvě děti v jednom kočárku. Ach jo, zase budu muset skládat ten velký kočárek. Mám toho dost. Domů opět v dětském kupé. Už dlouho jsem neviděla manžela tak ráda.
 
Heslovitě Verunka55555
 
Naše pardubické dobrodružství začalo v 9.17 na nádraží. Měli jsme koupené jízdenky do RegioJetu do vagonu s dětským kupé, kam je možné přijít, i když nemáte místenky přímo tam. Asi kvůli počasí, ale my směřujeme díky nahoru, bylo úplně prázdné, takže jsme nemusely řešit interakci s jinými dětmi a celkem v poklidu dojely až do Prahy. Cesta z nádraží do restaurace P7 by se dala popsat jako "voda všude" a s "humorem jde všechno líp". Pro mě osobně to byla první zkušenost v restauraci s dětským koutkem a chodícím dítětem. Trochu adrenalin, ale zvládla jsem se v klidu i najíst. Kryštůfek si zopakoval své dovednosti z večera s tatínkem (Žofinka ovšem jemné kousnutí neocenila a ani Verunce se pusinka s držením za vlasy úplně nelíbila.) Můj speciální obdiv si získala Magda se třemi dětmi.
 
Na setkání v muzeu jsem se kochala tím, jak si starší děti spolu vyhrají. Jak si Kryštof vystačí s Kubovou holinkou a obalem od sušenky. Jak jsou ostatní matky takové zářící. A jak to bylo celé v klidu. Nová pro mě byla zkušenost dětských koutků, nikdy dřív jsem je neregistrovala (z toho pramenila také moje mírná obava, co budu dělat s 14 měsíčním dítětem v MUZEU, a představovala jsem si, že asi ostatní matky mají děti sledující potichu exponáty už od narození).
 
Před cestou zpět jsme ještě s Veru navštívili kamaráda vojenského kaplana ve vojenském kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech. Zmatek v tramvajích a nefungující klíče způsobily, že jsme se neměli moc času, ale Petr nás doprovodil opět poněkud dobrodružnou cestou na vlak, kde se Anežka uplatnila jako sportovní komentátor: Utíká, utíká! V dětském kupé bylo opět místo, ale už jsme toho měly s Verčou trochu dost a tak když se na nádraží objevil její Vojta a pomohl nám k autu, byl to milý závěr výletu.
(Opět jsem totiž nechala doma kočárek, mám z něj v metru a tramvajích obavy, a tak se Kryštof trochu pronesl.)
 
mia-maru
 
Společná fotka