Volám kamarádce se slovy... "cítím se naštvaně!"...vlastně jsem si tento status mohla dát na facebook a každej by to věděl a snažil se mě potěšit... ale já nepotřebovala utěšovat... já to jen potřebovala někomu nahlas říct. Netoužila jsem po tom, aby celý svět věděl co mě naštvalo... chtěla jsem to sdělit jen důvěrně... rozhovor pomohl, rozptýlil, ukázal na to, že oproti starostem druhých je to malichernost... zlost, vztek a beznaděj byly pryč.

Za to, že jsem se snažila překonat svůj vztek a nevykřičet to celému světu, následovala odměna... ten den jsme akutně sháněli z bazaru postel pro děti... nikde na netu jsem ji nemohla sehnat. Po telefonátu a mé ztracené zlosti se mi ozvala paní, že má pro mne přesně to, co hledám, za přijatelnou cenu a v dojezdu 15min od domu.

Bohu díky za tuhle jeho odměnu a radost našich děti, když uviděly přestavěný pokojíček.