Co je to štěstí? Muška jenom zlatá! říká jeden český film pro pamětníky. Představme si dvě ženy. Optimistku a pesimistku. Obě jsou ve stejné životní situaci, pohybují se v témže prostředí... K životu a událostem dlouhodobě nebo dokonce trvale zaujímají svůj vlastní postoj... Přestože život není peříčko a i na optimistku občas přijdou chmury a na pesimistku přeskočí jiskřička naděje... pro ilustraci jsem záměrně vybrala protikladné postoje.
Nezadaná žena
Optimistka. Mám otevřené všechny životní cesty. Dokud neležím na prkně, pořád mi zůstává možnost se s někým vhodným seznámit a založit rodinu nebo mít alespoň manžela. Pokud ke mně děti nepřijdou přirozenou cestou, možná je vyvdám. Děti sice nemám, zato mám neteře a synovce, se kterými si společný čas vždy skvěle užijeme. Můžu cestovat, studovat, na tu dovolenou vyjet s kamarádkami, které jsou na tom stejně. Nebo v rámci farních akcí. V pastýřských listech sice (arci)biskup píše hlavně o rodině, ale nijak tím neumenšuje hodnotu nás svobodných. Jen reaguje na znamení doby, kdy mnozí lidé mají partnera, s nímž by rodinu založit mohli, ale nechtějí se vázat, mají strach z celožitovního vztahu...
Pesimistka. Život není fér... Spolužačka/kolegyně X.Y. je tak nemožná a přesto toho chlapa i děcka má! To je nespravedlivé! Ségra už má velkou rodinu a já furt nic! Nemám jet s kým na dovolenou, zatančit si na plese. Ve farnosti i církvi se cítím trpěná. Pořád jen rodina, rodina, rodina. Ta je sice základem státu i církve, ale co nadělám, když ji nemám s kým založit?!
Provdaná žena
Optimistka. Je to skvělé, mít rodinu! I když není vždycky jasno a slunečno, mám s kým jet na dovolenou, trávit Vánoce a jiné svátky. Mám po svém boku parťáka, který pomůže s financemi, domem/bytem, dětmi, doprovodí mě na koncert, do kina, pozve na večeři... Církev mě i naši rodinu povzbuzuje a podporuje (hlavně duchovně a psychicky). Farnost připravuje spoustu akcí, do kterých se můžeme zapojit všichni.
Pesimistka. Je to na houby... Svobodné kámošky dělají kariéru, jezdí po světě, můžou se kdykoliv sbalit a odjet. Já jsem pořád uvázaná u děcek a manžela, který přijde ztahaný z práce a je zralý lehnout si akorát na gauč... Farnost pořád na mě klade požadavky a nároky. Má představu, že jsem perpetuum mobile nebo snad nemám doma co dělat...
Co je tedy štěstí? Úhel pohledu. Nosíme je v hlavě a srdci.
@kacarovi3 myslím si, že převýchova melancholického člověka se sklonem k pesimismu je uskutečnitelná. Ano, je to ustavičná a dlouhotrvající práce. Ale to je život - nic není zadarmo.
Modli se za nejlepší, připravuj se na nejhorší - praví jedno moudro. Obecně je prokázáno, že pesimisté žijí děle, než optimisté :D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.