S mým manželem jsem se seznámila na mém prvním děkanátním setkání v roce 2006. O rok později jsme jeli na CSM do Tábora s partou mladých už spolu. :-)

 

Do té doby jsem byla dvakrát na festivalu mládeže v Medjugorii. Byla jsem tudíž velmi zvědavá, jak to probíhá u nás.

V Táboře jsme bydleli v internátu, který byl vzdálen od Klokot asi hodinu chůze. Tuto pěší pouť jsme absolvovali každý večer po programu.

Tehdy se opět představila kapela SBM, která se střídala s Credencem. Od té doby mám na památku CD Kompliment Bohu od SBM a kdykoliv začnou zpívat hymnu setkání Hledám vás, přepadá mě příjemná nostalgie.

 

O rok později jsme se tentokrát jen my dva vydali na Velehrad na třídenní akci s názvem Activ8. Bylo to pro mladé, kteří se nevypravili na celosvětové setkání do Sydney. V paměti mi utkvěla pěší procházka ze Starého Města přes novou cyklostesku. Moc se mi líbila ranní mše sv. která začínala už ve 4 ráno.

V roce 2009 jsme jeli do Brna na tuřanské letiště. V předvečer příletu papeže Benedikta, jsme trsali na koncertě polské kapely Arka Noego. Brzy ráno, ještě za tmy, jsme už s prvními poutníky jeli šalinou na místo činu. Já zaparkovala do sektoru B. Můj milý odešel do sektoru ministrantů a tak jsem několik hodin čekala sama v prázdném sektoru až dorazí mí farníci.

Následovaly další děkanátní a arcidiecézní setkání, na kterých jsme nemohli a ani nechtěli chybět.

Můj muž se zůčastnil setkání v Kolíně a tak chtěl jet i do Madridu v roce 2011. Nenašla jsem odvahu jet mezi tolik lidí a do takového vedra. Necítila jsem se na to.

Tak tedy odjel se svými přáteli sám. Když jsem přišla z práce, sledovala jsem živý přenost na tv Noe. Zvlášť napínavé pro mě byla vigílie, kdy se protrhla obrovská průtrž mračen, hromy, blesky. Kamarád později řekl, že při té bouři spadl stan, kde byly uchovány hostie. Pán Ježíš to vzal zase na sebe.

Za nedlouho byla svatba. V roce 2014 jsem podruhé otěhotněla, ikdyž o rok dřív než jsme plánovali. Hned mi v hlavě svitla myšlenka, že bychom se mohli za 2 roky zůčastnit setkání v Krakově, protože tou dobou miminku bude už rok a půl a tak by ho teoreticky už mohla pohlídat babička spolu s malým bráškou.

Měsíce utekly jako voda a já nabyla odvahu a touhu zůčastnit se poprvé celosvětového setkání mládeže. Místo setkání bylo ,,za rohem" a 3 dny přece zvládnu.

Dodnes jsem velmi věčná, že jsem všechny tyto akce mohla prožít se svým manželem. Máme krásné vzpomínky. Přednášky, které jsme za tu dobu navštívili, nám ukázaly, kterým směrem se v životě dát. Setkání nás utvrdilo v přesvědčení, že plavat proti proudu je ta správná cesta.

Zatím posledním setkáním byla pro nás Olomouc 2017, kdy jsme vyrazili na Den rodin. Moc jsme si to užili!