Moje neteře jsou velmi vytížené – závodně jezdí na kolečkových bruslích, všechny hrají na nějaký nástroj, ty starší jezdí jako vedoucí na chaloupky, mladší se účastní skautského tábora. A tak ani o prázdninách nemají čas přijet za tetičkou na delší dobu. Tak jsem si toho 1,5 dne, kdy u nás ve Varech byly, opravdu vážila. Přijela jen Madla (17) a Johanka (12).

Ve čtvrtek ráno jsme vyrazily vlakem do Bečova, kde jsem před 11 lety pracovala jako průvodkyně. Usoudila jsem, že už jsou ve věku, kdy se jim relikviář bude líbit a pochopí jeho historii a význam. Pak jsme chtěly jít do místní botanické zahrady, ale nevzaly jsme si deštníky a ono lilo. Byla jsem ráda, že jsem po letech zase mohla vidět, co se na zámku v Bečově změnilo. Pak jsme šly na oběd do restaurace. Daly jsme si s Madlou kachní stehno, knedlík a zelí a šmakovalo nám. Poté jsme napsaly pohledy babičkám a přesunuly se na kávičku a čokoládu.

Po návratu domů jsme si četly a spaly. To Vám byla pohoda! Poté jsme si namasírovaly vzájemně záda a Johanka rozvinula debatu o podprsenkách. Proč prý se dělají takové krajkované drahé, na co je to dobré. Tak jsem jí řekla, že pro manžela, aby měl radost.

Holky pak obalily obrovskou cuketu a daly jsme si i se strejdou všichni do nosu. Před spaním ještě Johanka tvořila kreativní účesy. Madla se mě ptala, co všechno obnáší práce knihovnice. Jde už do septimy a za rok ji čeká rozhodování, kam jít z gymnázia dál studovat. Čte velmi ráda. Před spaním jsem si lehla k holkám do postele. Johanka se umí k člověku přicucnout jako klíště. Vzájemně jsme si předčítaly. Jen byly ty židovské pohádky a povídky nějaké ponuré.

Vzpomínala jsem na dobu, kdy byly holky malé, kdy jsem s nimi drncala v kočárku, aby usnuly, kdy jsem je krmila, hrála si s nimi, četla jim. A najednou má před sebou dvě dospělé a dvě dospívající neteře. Dá se s nimi mluvit skoro o všem. Samozřejmě je zajímají vztahy, lásky, móda, ale taky knížky a víra.

Madla má skvělý smysl pro humor. Když jsme přišly k nám domů, zahlaholila na Jendu: „Strýčku, přiviň mě na svou hruď.“

Johanka je zase děvče citlivé a velmi empatické. Když jsem jí jednou psala: „Johy peču, chybíš mi.“ (Ona moc ráda peče). Odpověděla mi: „Ty mi chybíš, i když nepeču.“

Holčičí den byl opravdu povedený. Jsem hrdou tetičkou.