Jak může vypadat den matky osmiměsíčního (spo)kojence?

~ 5:30 - vytuším pusu a křížek od manžela, odchází do práce

~ 7:15 - Mimínka je možno považovat za probuzeného (= přestává se pouze vrtět, otevírá oči) --> regulérně kojím a při tom si pouštím „pray as you go

Při oblékání jsem vyrušena babičkou, která neslyšela, že nemá vstupovat. Poučení: křičet na starého člověka není hřích, pokud onomu člověku chybí naslouchátko.

8:00 - podržením nad nočník umožním Mimínkovi vyprázdnit se (pánové prominou, dámy jsou zvyklé), jdem se umýt, zaplínuju a oblékám (čůrání na nočník či přebalování dál nebudu zmiňovat, opakovalo by se to co cca 30‘ až 3 hodiny)

Dělám snídani – vločky jsem výjimečně zvládla namočit už večer předem; malý si hraje na podložce, občas mícháme snídani spolu, chystám jabko

Krmení (se), hraní si, flétna asi 20‘; tyto činnosti nepravidelně prokládány koukáním na telefon a nadáváním: „internet v telefonu je mor“ (zvlášť když má člověk slabý signál a pořád to vypadává! Ano, MĚLA bych to surfování omezit, nejen kvůli Orkovi, který to radí mládeži…) – snažím se zjistit, jestli se plánované plavání nebude krýt s modlitbami matek, ke kterým bych se moc ráda přidala.

~ 10:30 - neseme prádlo do pračky a jdeme nakrmit ovce jedním ohryzkem – k neuvěření, jak rychle se rozpohybuje vlněná koule kvůli tak malému kusu žvance… možná za to může vzpomínka na to, jak vyžraly tátovi půlku pytle?

~ 11:00 - ohřívám si oběd, malý ochutnává, v průběhu krmení se a následného krmení Mimínka si vyhledávám cestu na bazén a obchody či drogerie, kde by se daly koupit dětské plavky

Pobíhám po domě a sbírám věci na bazén, zapínám pračku, navlíkám Mimínka

~ 11:55 - odjezd (= popadnout dítě a věci a donést je k autu, abych zjistila, že vajíčko zůstalo na chodbě a musím se vrátit)

Turbocesta do města, bleskonákup bazénových plínek (nejvíc času zabralo parkování před drogérií, to víte, nabořit Felinkou audinu...), turbobloudění k bazénu; anděl strážný, ke kterému se před cestou modlívám, měl plná křídla práce.

~ 12:25 - počátek odbavování na recepci (abych se opět obula a pro velký úspěch vrátila na parkoviště k autu – tentokrát jsem si tam zapomněla tašku s peněženkou)

12:45-13:15 - první lekce plavání kojenců; při následném sušení a odpočívání činím marné pokusy skamarádit se s dalšími maminkami. Tuším, kde je zakopaný pes: na stesk jedné megamluvné matky, že její ratoslest ještě nečiní pokusy mluvit, jsem poznamenala, že možná jen malý nedostal příležitost… Někdy holt rychleji mluvím, než myslím… Snad příště.

~ 14:15 - odjezd; o dvě ulice dál zastavuji – naléhavý pláč, který neutiší ani prso, musím vytáhnout ze sedačky; nechala jsem zapnuté stěrače a světla, nejde mi nastartovat – modlím se, aby minikopeček stačil a zkouším se rozjet na neutrál – povedlo se!

~ 14:50 - příjezd domů; první pomoc na hlad: koláček od babičky (ještě že ráno rušila); pokus o věšení prádla přerušený probuzeným a znovu ukojeným Mimínkem

~ 15:30 - zapínám troubu, vysílám švagrovou kočárkovat, chystám si svačinu, peču chleba, debordelizuju linku a pokoj (čekáme návštěvu ;-), připravuju buchtu, zaznamenávám si události dne

~ 16:30 - vrací se probuzené dítě i manžel, čekáme a povídáme si, dopéká se buchta

17:00-18:00 - návštěva

Dva dlouhé telefonáty: s mamkou a se sestrou; Mimínkovi se věnuje manžel, pak si spolu povídáme a hrajeme, pojídáme buchtu a máme se dobře

oblíbená hra: Mimínek se vrhá na krk maminky a pokouší se ji zahryznout (Pokud jste se někdy pokoušeli někoho zahryznout bezzubou dásní, tak asi víte, že to NEJDE - ale zato to oběť neskutečně lechtá! :)

~ 19:45 - jdeme „zkontrolovat“, jak se daří rybičkám, které jsme dovezli z výstavy, s tchýní luštíme křížovku v KT, povídáme s tchánem a lovíme ryby, které vypadají nemocně

~ 20:45 - chystáme se do postele, krmím Mimínka, který brzy usíná (jen aby nabral druhý dech a o půl hodinky později nás opět oblažil svou bdělou pozorností :)

Povídáme si s manželem, doluji z něj tři hezké věci (naše alternativa jezuitského examen); při dalším kojení čtu něco na Nevýchově; o malého se asi pokoušejí zuby a on i přes svou roztomilost pokouší naši trpělivost – manžel usíná jako první, já upadám do bezvědomí po něm