Téma měsíce znělo: Organizace, plánování. Zpvru jsem si představila plánování domácího úklidu a organizace na stavbě a trochu jsem se osypala. Ale právě pročítám knížku Kéž bych býval věděl, kterou napsal Gary Chapman, a jedna kapitolka se jmenuje Kéž bych býval věděl, že záchod se sám neumyje. A tak pro mě téma měsíce dostalo jiný rozměr a spíše by mě zajímalo, jestli jste taky při vstupu do manželství narazili na tzv. role v manželství aneb Kdo umývá záchod u vás?

Gary Chapman se v knize zaměřuje na jednotlivé faktory, které ovlivňují role v manželství.

Kdo co dělá? Nebo-li, kdo co dělal v naší rodině? Jak to máme naučené? Já s manželem jsme narazili hned po svatbě, protože kdybych po měsíci nevynesla odpadky, tak je tu máme ještě teď. Ne vážně. Byla jsem zvyklá, že odpadky většinou vynášeli bratři nebo taťka, když šel zatopit. Můj muž vynášel odpadky zase jenom v okamžiku, kdy ho o to někdo požádal. A tak nastala  chyba v komunikaci. Já měsíc čekala, že si všimne, že je potřeba odpadky vynést. On zase čekal, až ho požádám, aby to udělal. V zásadě s tím totiž vlastně vůbec neměl problém. Akorát dodnes je to tak, že i když nachystám odpadky před hlavní dveře, tak, že o ně skoro zakopne, nevynese ten zpropadený koš, pokud nenazní: "Vyneseš prosím koš?!"

Gary píše, že v předchozích generacích byl otec živitelem rodiny a matka se starala o domácnost. (A takto byl vychovaný i můj manžel.) V dnešním světě ale mladé manželky zpravidla sledují vlastní kariéru a očekávají, že manželé se budou do značné míry podílet na chodu domácnosti. (O nějaké velké kariéře se nedá moc mluvit, ale já byla z domu zvyklá, že pokud je něco potřeba udělat, udělá to ten, kdo má volné ruce. A je jedno, jestli je to mamka, taťka, brácha nebo ségra. Proto jsem nepokládala za divné, když taťka vařil večeři, bratr pekl bábovku, sestra umývala auto nebo mamka sekala trávu. Většinou opravdu dělali všichni všechno.)

Kde se tyhle nápady berou? Vnímání manželských rolí ovlivňuje osobní pojetí mužství a ženství. Co dělá v manžeství muž a co žena? Odpověď na tuto otázku je hluboce ovlivněna tím, jak jsme byli vychováváni. Proto už rozumím tomu, proč je pro mého muže vaření, praní, žehlení a uklízení vyloženě ženská práce. Už chápu, že kolem odpadkového koše nechodí naschvál se zavřenýma očima.  

V čem je kdo z vás dobrý? Další faktor, který ovlivňuje názor člověka na to, co by měl kdo dělat. A tím je skutečnost, že každý z nás umí něco jiného. (Nebudu přece manžela nutit, aby každý čtvrtek vařil večeři on, když to nikdy nedělal. Naopak, on po mně nemůže chtít, abych vyměnila olejový filtr v autě nebo přezula kolo.) Nemusíme mít shodné dovednosti. Důležité je vědět o odlišných schopnostech a využít jich ku prospěchu našeho vzájemného vztahu. (A tady momentálně trochu pokulháváme, co se týká naší stavby. Například až nedávno jsem se dověděla, že nalévání slivovice je moje záležitost :-))

Osobní preference. Čtvrtý faktor, který hraje roli při určování, kdo co bude dělat, je prostý fakt, že každému z nás se něco líbí a něco nelíbí. Na začátku našeho manžeství jsem zjistila, že můj muž nesnáší mytí nádobí. Radost mi to neudělalo, ale dohodli jsme se, že pokud to nebude nutné, budu tuto činnost dělat já. Mně třeba dělá radost sečení trávy na zahradě, takže nemuselo probíhat žádné vyjednávání a obě strany jsou spokojené.

Druhá věc je, že někdy nás situace nutí dělat i to, co se nám nelíbí. Ale chce to zatnout zuby, a dělat to z lásky. Obětovat se. Z lásky k Bohu či z lásky k partnerovi.

A tak se stále učíme, stále děláme kompromisy. A jsme vlastně stále na začátku. Momentální naše situace (stavba-demolice) nás asi vyškolí pořádně, a doufejme, že nakonec upevní náš vztah.

 

Jak řešíte role v manželství vy? V čem jste museli ustoupit, a v čem musel ustoupit zase váš partner?

Moje osobní otázka pro všechny, kdo mají za sebou stavbu nebo rekonstrukci domu: Jak postavit dům a nezabít partnera? :-) aneb Jaké jste měli role při stavbě vy a jaké váš partner/ka?

 

PS: Rozdílnost ve vnímání rolí v manželství vidím zásadně i v tom, jestli manželé žijí v rodinném domě se zahradou nebo v bytovém domě. Tam se role poněkud liší. Přistihla jsem sama sebe v myšlenkách. Na okamžik jsem si přála, aby můj muž byl jako švagr a čistil každou sobotu koupelnu. Pak jsem si ale uvědomila, že je to nemožné. Velký dům, zahrada, garáž, auta, traktory a velké polnosti. Můj muž neví kam dřív skočit a mě napadají myšlenky, proč zrovna já musím čistit koupelnu. Zastyděla jsem se.