Taková normální všední středa, sice o měsíc později, než to bylo tady na blogu "in", ale přece...

6:20 vstává manžel do práce, jen se vzbudím, popřeju hezký den ,pusa a spím dál. Naštěstí i Tobi (21 měsíců).

7:06 probudil se a začíná vstávat Tobi. Máme většinou docela líná a pomalá rána, zatím nás žádný čas netlačí tak si to užíváme. Ještě poleháváme, povídáme si, Tobi přeleze k nám do postele...pokud zrovna není děsně hladový, to mě pak nutí vstávat rychle, nandává mi bačkory a „mami hop!“ Dneska je ale v klidu.

7:38 konečně opravdu vstáváme, Tobi dnes odmítá nočník, převlékáme se, přebaluju

7:52 snídáme. Nejrychlejší a zároveň Tobiho nejoblíbenější snídaně - včera upečený jablečný koláč.

8:20 jsme po snídani, umýt ruce, vyčistit zuby a hurá si hrát. Chvíli si hraju s Tobim, chvíli si čtu Respekt a reaguju jen když něco potřebuje, přemýšlím jestli něco dopoledne podnikneme...čas utíká

9:58 konečně jsme se rozhoupali, oblékli a vyrážíme ven. Pro nás ještě celkem výjimečně na procházku bez kočárku. Cílem je nám nejbližší hřiště u Domu dětí, kde mají zároveň i kozy a slepice.

Tobiáš jde celkem v klidu a ze začátku i v dobrém tempu, nesmí chybět průběžná motivace. Jdeme kolem školního hřiště, kde zrovna mají děti tělocvik, pak kolem bazénu a za ním se vynořil bagr zrovna v akci. To nemůžeme jen tak minout. Zastavujeme se a Tobi užasle sleduje.

10:32 opouštíme bagr a přesouváme se k ohradě s kozami.

10:44 cíl dosažen. Jsem na hřišti. O trochu nás předběhla školka a klouzačka je mokrá, tak sledujeme děti a Tobi si chvíli hraje, pak sedáme a svačíme mandarinku.

11:06 Nejvyšší čas odejít z hřiště, dlouho jsme tu nepobyli. Musíme stihnout včas uvařit oběd, protože odpoledne jdu do práce.

11:32 Povedlo se, dorazili jsme domů a urychleně se vrháme na vaření.

12:03 Oběd hotov. Tobi naštěstí spolupracoval, hrozně rád mi pomáhá s vařením, jen teď se nějak zasekl a pět minut ho přemlouvám, ať už jdeme jíst .Ale povedlo se.

12:20 Jsme po obědě, čekáme na manžela, který už je na cestě z práce, aby přebral péči o Tobiho.

12:35 Odcházím do práce, manžel se nají a půjde Tobiáše uspat, odpoledne pak chodí na cvičení rodičů s dětmi. Cesta do práce je pro mě jedna z mála pravidelných příležitostí, které využívám k modlitbě.

12:48 jsem v práci. Jsem moc vděčná za to, že mám možnost chodit na pár hodin týdně do práce, změnit prostředí a nevypadnout úplně z oboru. Jsem v fyzioterapeutické ambulanci a je to moc fajn.

16:43 Odcházím z práce, jdu koupit Tobiášovi kartáček, jiný než růžový se mi podaří pořídit až v třetí lékárně.

Rozhoduju se ještě rychle zastavit na nákup v Lidlu, kluci jsou ještě na cvičení, ale při východu mě čeká překvapení...

17:11 Potkávám před obchodem manželovi rodiče, bydlí 40km od nás a prý nás přijeli překvapit na návštěvu...Tak nasedám k nim do auta a vedu je na cvičení – dá se tam koukat přes sklo, jsou nadšení, Tobi taky, pak jdeme domů.

19:05 Návštěva odjíždí, s nimi neplánovaně i manžel – na oslavu narození kamarádů dcerky. S Tobim si ještě chvíli hrajeme a 19:30 začínáme večerní proceduru (čištění zubů, převlékání, písnička, modlitba a nejdůležitější na závěr sfouknutí svíčky)

19:50 Tobi je v postýlce, já vedle něj, uspávám

20:28 Tobi spí, jdu uklidit kuchyň

20:46 kuchyň uklizena, sedám si aspoň na chviličku s Biblí v ruce, čtu jednu kapitolu a modlím se

20:53 Rozhodnu se nakonec ještě si předpřipravit zítřejší oběd, dopoledne mají přijít dvě kamarádky s dětmi, tak nebudu mít moc času na vaření

21:20 Příprava na oběd hotová, sedám k počítači s tím, že přepíšu dnešní den z mobilu, ale nečekaně už 21:30 přijíždí manžel. Povídá, jaká byla oslava, na počítači ještě odepisuju na zprávy a chvilku brouzdám, přepsat časy z mobilu zvládám až o týden později...

22:10 Vypínám počítač, společně se s manželem pomodlíme, už se jen umýt.

22:42 Jdeme spát.

Tato výzva mě ve společenství ŽMM moc zaujala hlavně svojí konkrétností a s chutí jsem si přečetla zápisy dnů ostatních...jen já sama jsem se pořád nějak nemohla odhodlat k rozhodnutí nějaký den taky zapsat – každý je přece tak jiný a často mám pocit, že jsme nedělali nic zvláštního a mohlo to být lepší! Teď ke konci října to tedy rovnou dávám dohromady s výzvou Dvě věci. Časově jsem se rozhodla věnovat aspoň chvilku každý den po usnutí syna Bibli a modlitbě, moc mi nějaký pravidelný čas na osobní ztišení chybí a nebyla jsem dlouho schopná si ho stanovit. V prostoru by mě lákal modlitební koutek, ale zatím jsem nedokázala vymyslet jak to provést, tak aspoň dočasná maličkost - s Tobiášem jsme nasbírali listí a udělali spolu podzimní výzdobu a obrázek.