Říjnová výzva ŽMM, mě nadchla i překvapila zároveň. Moc se mi líbí její provázání s výzvou v září.

Neváhala jsem to tedy pochopit tak, že se pokusím o změnu problematického místa z minulé úvahy - to je pro mě modlitba. Třeba se nějakým drobným krůčkem posunu vpřed. Úvahy nad časem jsem odložila na později a nechala se pohlit úvahami o prostoru.

Srdcem našeho domu je kuchyně - velká, venkovská, s bytelným velkým stolem uprostřed a rustikální kuchyňskou linkou majetnicky zabírající dvě stěny. Připojit k této kuchyni obývací část bylo velmi složité, tak jsme  to při rekonstukci vzdali. V naší kuchyni se odehrává kdeco, od společenství přes různé schůze, dětské oslavy až po účtování táborů, většina náštěv míří rovnou sem. Když se děti definivně odbatolili do pokojíčku, vyměnila jsem v rožku dětský koutek za malý psací stůl s notebookem a kuchyně se stala i kanceláří. Čelní stěně v kuchyni vévodí velký starodávný kříž, který jsme dostali ke svatbě od našeho oddávajícího. Pod tímto křížem se obvykle odehrává moje modlitba.

Kam ji přesunout? Kdysi jsem zkoušela ložnici a byl to dost marný pokus, protože rozestlaná postel je velkým lákadlem. Dětský pokoj je samozřejmě úplně mimo, takže už zbývá jen obývák. Vlasně mě to nikdy nenapadlo a nevím proč. Náš obývák je malá místnůstka s dvěma zdmi doslova obloženými knihami, třetí vévodí francouské okno do dvora a čtvrtá úkrývá dveře do šatny a televizi, kterou nám vnutili rodiče a kterou se pokouším nechat zarůst rostlinami. Je to místo, kam si zalezu s knížkou nebo muzikou (když mi to děti dopřejí aspoň chvilku), kam si sednu s kamarádkou, abychom si promluvili. Pokud jsme v této místnosti víc jak tři, tak je tu těsno, i když dobrých lidí se vejde... Někdy sem provedou invazi kluci, a to se pak místnost mění v hráčské doupě třeba Bangu, momentálně máme celou jednu knihovní stěnu přelepenou balicím papírem s mapou země do Dračáku, kterou si tam namalovali.

Výhled z gauče do rohu z krbovými kamny

Modlím se tu, když si chystám hodiny do náboženství, tak proč ne jindy? Uklidila jsem poličku za gaučem, přestěhovala si knížky a zápisník z kuchyně a na stůl dal svíčku. A ejhle, ono to funguje. Tělo relaxuje na pohovce, zatímco duch se soustředí - neruší mě nepořádek na lince, notebook ani dokumenty na stole. Jediná práce na dohled je nevyžehlené prádlo v šatně, ale o tom mě 11 let mateřství naučilo své, takže nechť si tam spokojeně odpočívá.

Děkuju za říjnovou výzvu, protože mi hodně pomohla, zapadla do Boží režie, která mě vede dál. Našla jsem svůj prostor na modlitbu. O Boží režii, modlitbě a hledání příště.

PS. Proběhla i zkouška změny v čase, ale bohužel. Moje dvě odpoledne v práci nejenže rozložily domácnost, ale naprosto rozhodily děti - ve škole i celkově. Takže dokud mě budou potřebovat, ráda budu vyrážet do práce v brzkých ranních hodinách, abych mohla být odpoledne pro ně. Ono to zas tak dlouho trvat nebude :).