Kdysi dávno, snad ještě na základní škole, jsem viděla laické divadelní představení či spíše scénku, která byla postavená na tomto dominikánském moudru: Serva ordinem et ordo servabit te. Zachovej řád a řád zachová tebe. Můj tatínek tehdy učil na církevní škole v Odrách, kde každoročně probíhala přehlídka církevních škol, kam nás brával s sebou. Scénku tehdy hráli nějací středoškolští studenti a mě se moc líbila, ačkoliv jsem jí vůbec nerozuměla. Nepamatuju si, o čem byla, jen tam pořád zaznívalo latinské i české znění tohoto hesla. A já nerozuměla ani té větě, co vlastně znamená, ale utkvěla mi v hlavě.


 

Během uplynulých dvou týdnů, kdy se nám po nekomplikovaném těhotenství a úžasném porodu narodila zdravá dcerka Alžběta, aby si ji krátce na to nečekaným způsobem Pán povolal zpět k sobě, mi toto heslo opět vyvstalo v myšlenkách. Během těch dnů, kdy jsme spolu s Alžbětkou bojovali o její život a zdraví na novorozenecké JIPce, se tříbilo především to opravdu pro život (časný i věčný) nezbytné.

Žili jsme zpočátku jen z hodiny na hodinu, později ze dne na den, ale stále pouze přítomným okamžikem. A já si konečně uvědomila skutečný význam onoho „Zachovej řád a řád zachová tebe“.

Můj manžel je racionální, systematický a pořádný člověk, ve spoustě věcech má zažité stereotypy, jak postupuje, všechny kroky má přivedené k dokonalosti – zejména z hlediska efektivity a úspornosti. Jde o úplné prkotiny jako hygiena, chystání snídaní... a mě to občas neskutečně štvalo a kdykoliv jsme spolu nebyli doma, tak jsem si celý systém sama pro sebe potřebovala nabourat.

Tyto dva týdny mě však naučily, že ono dodržování základního řádu a naprosté zautomatizování základních věcí jako je čištění zubů, házení špinavých ponožek do koše a ne do kouta, věšení ručníku po sprše, zapínání konvice s vodou ještě před ranní toaletou, aby to pak akorát vřelo, když se člověk vrátí do kuchyně... že to všechno vás pak neskutečným způsobem udržuje při extrémně nouzovém režimu.

Já byla i přes lehký porod zesláblá a neustálé cesty autem a hodiny sezení na JIPce nás oba neskutečně vyčerpávaly. Naše domácnost se za tu dobu nerozložila i díky tomu, že jsme se v dobách „lehkých“ naučili zachovávat řád. V době těžké pak řád zachoval nás.

Chtěla bych tedy i vás ostatní moc povzbudit v tom, že zachovávání pár základních pravidel v domácnosti i životě má svůj velký smysl. Není potřeba každý den mít nalajnovaný od rána do večera a time management přivedený k dokonalosti. Stačí úplné drobnosti, ale s železnou pravidelností... málo, ale pořádně.

Zachovej řád a řád zachová tebe.