Čas podzimních věnců, zápálených svíček, svítících hřbitovů. Doba, pro mě velmi citlivá a osobní. Nikdy jsem tolik "dušičkový čas" neprožívala. Ale dnes je tomu jinak. Chybí mi člověk, jehož nepřítomnost mi svírá srdce.
Jedna z výzev ŽMM v tomto měsíci byla udělat si místo na fotku našich prarodičů, babičky, dědečka nebo blízkých, kteří už jsou Doma.
Stačilo zvednout hlavu od počítače a pohlédnout do rohu kuchyně na mikrovlnku. Dva výrazné rámečky s fotkami usměvavého, šťastného člověka. Člověka, který tak náhle odešel, že stále bojuju s příjetím této reality.
V mém srdci bude mít navždy své místo, ale chtěla bych s ním ještě jednou, jedinkrát mluvit a říct mu,
- že mě moc mrzí, že jsem nemohla udělat víc proto, abys tu zůstal s námi...
- že stále vidím, jakobys mi svým posledním pohledem něco důležitého říkal...
- že kdybych věděla, že s tebou mluvím naposled, určitě bych ti neřekla, že ta zabijačková polévka tě postaví na nohy, ale že tě mám moc ráda...
- žes mi byl bližší než by kdokoliv tušil...
- že ti děkuju za to, s jakou láskou a péčí jsi o mě pečoval...
- že si nesmírně vážím tvé velkorysosti...
- že jsem v tobě vždycky viděla velký vzor...
- že je mi líto, že tě můj syn nemohl poznat...
- že věřím v to, že se jednou setkáme, abych ti to mohla všechno říct...
- že se slzami v očích chystám věnec na tvůj hrob...
- že nedokážu odpustit sama sobě, že jsem tě nechala tak brzy odejít...
- promiň...
Jak ti to mám říct, abych ve své duši našla klid?
On tě slyší,vnímá tvé myšlenky ale také tvé touhy i potřeby.Prosím,dej mu svobodu at může jít dál do světla.Nevaž ho stále na sebe.Přej mu nebe,mír i radost.
I když jsi neřekla, určitě výše uvedené podprahově vnímal. I věta o zabíjačkové polévce, která postaví na nohy, je svým způsobem vyznání lásky!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.