Přestože jsem úspěšně vystudovala, vdala se a nastoupila na mateřskou, nebyla jsem si dlouho jistá, co chci v životě dělat. Naše opravdové touhy a talenty často svazují nejen představy okolí, ale i naše vlastní. Jak má vypadat správná dcera, správná studentka, správná katolička... Aniž nám to dochází, žijeme často život někoho jiného. Podle různých očekávání konstruujeme vlastní identitu na základě životních rolí, s nimiž se více či méně ztotožňujeme – dcera, žena, manželka, matka.


Dlouho jsem trpěla utkvělou představou, že nemůžu začít dělat nic, co by mě lákalo, protože to prostě nejde nebo nemá cenu. Po narození Zuzanky jsem se snažila smířit se s rolí maminky s velkým M (jak to je u křesťanů obvyklé), protože tak to prostě má být. Spokojená jsem ale nebyla. Když byl Zuzance rok, začala jsem pomalu chodit večer ven a našla si nové kamarády. Tou dobou už mi bylo jasné, že jestli se chci za deset let podívat do zrcadla a nemít přitom chuť jít se spláchnout do záchoda, musím něco změnit. V hlavě jsem měla zakódováno, že se při mateřské kariéra budovat nemá, protože z dětí by vyrostli masoví vrazi. Mám ale štěstí na úžasného manžela, který mě vždycky podporoval a který viděl, že to se mnou nevypadá dobře. Neomezuje ho ten typ představ, které jsem za život nasbírala já, takže slovíčko nejde pro něj nepředstavuje žádnou překážku.

A tak jsem začala bořit vlastní mýty. Práce na mateřské je pro někoho normální, mě však stálo velké úsilí přiznat si svoji situaci a jít do akce. S manželovou pomocí jsem se nakonec vyhrabala z bažiny pasivity a pocitů neschopnosti a odhodlala se naplno zužitkovat svoji angličtinu. Udělala jsem si certifikát, živnosťák a začala překládat.

S prací stouplo nejen moje sebevědomí, ale také zkušenosti. Podařilo se mi vybudovat určitou specializaci a prodat schopnosti, které ostatní nemají. Zapojuji do práce nejen znalost jazyka, ale také kreativitu a zodpovědnost, čímž se rozvíjím i lidsky.

Zuzance jsou dva roky a občas si hraje, že „pracuje“. Píše maily a telefonuje. Dvakrát týdně chodí na hlídání do nejlepšího hlídacího kroužku na světě. Hodně mi pomáhá manžel, který mi občas nechá na práci celou sobotu. Jinak pracuji večer, když Zuzanka spí. Time management šéfky domácnosti je ale kapitola sama pro sebe. Jak se zbavit pocitů viny, když se na zemi válí ponožky? Proč nesnesu pohled na nádobí na lince, když kolem manželova psacího stolu můžou létat octomilky a on si jich ani nevšimne? Jak vyhnat z hlavy mojí mamku, jejíž lednička praská v pantech? A tak dále a tak dále.

Cítím na sobě obrovský posun prakticky ve všech oblastech. Mateřská mi pomohla přestat se vymlouvat a prioritizovat svoje podvědomé potřeby. Učím se dělat věci podle sebe, nikoli podle vzoru rodičů nebo okolí. Učím se, že všichni – včetně rodičů a učitelů – jsou taky jen lidé, kteří nemají patent na život. Proces dospívání nikdy nekončí.