Je to pár minút, čo som za dverami zavrela sneh a zimu. Pred chvíľou som ešte kráčala anonymným večerným mestom. Na uliciach už bolo málo ľudí, všetci s čiapkami a v rukaviciach, zababušení po uši. Aj ja som sa ukrytá pod kapucňou ponáhľala domov. Dnes bol dlhý deň.
Zrazu oproti mne po chodníku kráča tmavá postava, tiež s kapucou na hlave. „Ahoj“ – zaznelo, keď som ju rýchlym krokom míňala. Obzrela som sa. Bol to môj kaderník. Nečakala by som, že by ma mohol spoznať. Navyše, nebolo to podľa účesu.
Moj kaderník je dobrým podnikateľom. Pozdravom dokázal, že si váži svojich zákazníkov; snaží sa s nimi budovať vzťah, získať ich, aby sa opäť vrátili do jeho salónu. Kaderník ma tým gestom skutočne « dostal ». Je to prvý cudzí človek, ktorý ma v meste pozdravil.
.... Lebo synovia tohto sveta sú voči sebe navzájom predvídavejší ako synovia svetla. (Lk 16,8)
Kam chodíš ke kadeřníkovi?
Spilar to neni.
:-)
Vzpomněla jsem si na tenhle článek v pátek... Ve schránce jsme našli ručně psané přání pěkných Vánoc i se zpáteční adresou a chvíli jsme dumali, od koho to může být.
Pak mi došlo, že to je od soukromých fyzioterapeutů, kam jsem chodila v lednu/únoru a kam přijdou během roku třeba stovky lidí. (Nemám odhad, ale měli celkem pořád plno.)
Tak... btw: pohled s odpovědí připravenej k odeslání. Nějak mi to nedalo. Snad mi příště nebudou psát holič, pošťák, učitelky ze školky, pediatra a prodavačky ze sámošky. A nebo...ať mi klidě napíšou. :-D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.