Proč byla žena stvořena a jaký je účel jejího bytí?

Co je podstatou ženství a co znamená být ženou?

Kde čerpat inspiraci a posilu pro to, být dobrou ženou?

Ať už se ptám jakkoliv, všechny uspokojivé odpovědi nacházím v jediné osobě. Panně Marii.

 

Stále více vnímám Pannu Marii jako středobod celého Božího stvořitelského plánu. Připadá mi, že Bůh právě na ni myslel při stvoření, že právě ona je ta, již si piloval v nebeských dílnách od zrození světa. Panna Maria je od počátku dcerou Boha Otce, aby se svým "ano" stala manželkou Ducha Svatého a byla matkou Božímu synu Ježíšovi, který se skrze ni stal člověkem. Tři důležité role v jedné osobě pro jediného Boha ve třech osobách. Maria musela mít v sobě roztomilost dcery, vášeň manželky i něhu matky - a to vše zároveň a pro Jediného, který ji musel milovat nade vše.

Právě proto se mi zdá Maria jako ideální vzor toho, kde hledat smysl svého ženství, kde se nechat inspirovat pro to být svému tátovi dobrou dcerou, manželovi dobrou ženou a svým dětem dobrou maminkou. To jsou tři nejzákladnější úlohy, které dělají ženu ženou. A tak nejprve každá malá slečna jaksi automaticky bojuje o srdce tatínka a snaží se mu být tou nejlepší dcerou, i když zpočátku zcela intuitivně a nevědomky. Postupně se její snaha přesouvá k srdci jiného muže a učí se, jak být manželkou, což jde zpočátku automaticky a postupně stále uvědoměleji. Nakonec završuje své ženství vědomou rolí matky, maminky, maminečky, díky které vyzrává do plnosti. A není náhodné, že pro tuto roli je vždy důležitá osoba muže - otce, manžela, a syna.

Zdá se mi dokonalé, že teprve muž a žena jsou jedním a celým člověkem. Neboť žena, respektive všechny tři její role, jsou definovány mužem a stejně tak je tomu naopak. Dávají rámec jeden druhému.

A ze všeho nejdokonalejší, jak do těchto vztahů muže a ženy, které jsou často nějak pochroumané, vstupuje Bůh. Jak on sám dává těmto vztahům plnost, a to tak velkou měrou, že dokáže nahradit otce opuštěné dceři, umí být věrným ženichem ženě svobodné, opuštěné či vdově a umí dát ratolesti ženě bezdětné. 

V Marii můžeme čerpat toto všechno. Můžeme z ní čerpat velmi mnoho - když rodiče máme i nemáme, i když jsme svobodné i vdané, i když čekáme dítě a i když nám dítě jakkoliv odejde. Maria v sobě kloubí všechny role ženy - ukazuje jak tyto role žít dobře s mužem-člověkem (otcem, manželem a synem) i s Bohem, který umí zaplnit vrchovatou měrou jakékoliv z těchto třech prázdných míst.

Ať přijdu, kam přijdu, velmi často vidím Pannu Marii zobrazovanou jako křehkou krasotinku s kýčovitou tvářičkou. A přitom... zdá se mi, že je to spíš ženská do nepohody. Osiřelé děvčátko vychovávané v chrámu. Tulačka s bolavýma nohama z prašných cest Izraele a Egypta. Vyčerpaná mamina rodící v opuštěném chlévě. Synem odmítnutá vdova v Kafarnau. Žena zkrvavená ranami mrtvého syna. A přes všechny ty životní tragédie je to hrdinka vzbuzující úctu, obdiv a ke které vzhlížíme. Milosti plná. Nepotřebuje brblat na žádnou ze svých těžkostí, nepotřebuje drbat se sousedkou či brečet nikomu na rameni. A přesto není nikterak splachovací.

Vše uchovává ve svém srdci a rozvažuje o tom. Věřím tomu, že to rozvažování bylo neustálým niterným dialogem s Bohem, který z jejího otevřeného srdce bral všechny ty bolesti, úzkosti a nejistoty a plnil ho místo toho láskou, radostí, pokojem a něhou.

Kéž smysl a naplnění svého ženství čerpáme právě u Marie. Možná se zdá být nedostižným cílem, příliš velkou metou pro náš život. Ale pro nás křesťany přece není malých cílů. Máme mít cíl jeden, nejvyšší a nejvznešenější. A kdo jiný by pro nás měl být vzorem, než Ona, koruna Božího stvoření. Milostiplná.