Spěchám s něčím pro pobavení!

 

V pátek jsem dělala těsto na vanilkové rohlíčky. Mám předpis od kamarádky Blanky na mandlové. Neměla jsem madle strouhané, tak jsem poctivě odstranila slupku z mandlí, až jsem si pod něhet palce dost bolestivě zajela. A pak jsem se jala mlýt madle na masovém mlýnku. A ono to nešlo. Za chviličku jsem už klikou nemohla skoro pohnout, ale protože jsem potomek Samsonovic rodu, nedala jsem se. Jednou mi mlýnek málem zdevastoval obličej, pak už šel z mlýnku jen mandlový olej, ale žádné rozemleté mandle. Ony prostě ten mlýnek ucpaly. Mandle jsou drahá záležitost, tak jsem je prostě poloumleté ze strojku nějak vyšťourala, celá zpocená. Ale vyplývá z toho: Holky, nemelte mandle na masovém mlýnku! Tyto moje rohlčíky nebudou dokonalé, jsou v nich velké kousky madlí. Já byla ten páteční večer ráda, že jsem ve vzteku ten podivný slepenec nehodila do koše, ale pokorně ho zpracovala do těsta. A taky jsem rozumně usoudila, že abych mohla péct aspoň s troškou lásky, raději v pátek půjdu spát a nechám proces tvarování a pečení na sobotu. A ejhle, včera to šlo docela dobře. Vyráběla jsem ještě ořechové šátečky. A musím říct, že při pohledu na mísu navoněných pocukorvaných šátečků jsem na sebe já, intelektuálka, byla hrdá.