Nový měsíc přinesl nové téma: Představte svoji farnost. No jo, jenže kterou? Tu, ve které teď máme trvalé bydliště? Tu, ve které jsem vyrůstala? Nebo tu, kde jsme trávili první léta společného života a v níž byla pokřtěna naše dcera? Tak kterou? Všecky!

 

Vyrůstala jsem ve farnosti Valašské Klobouky. Věřím, že na Moravě je jen málo lidí, kteří o ní nikdy neslyšeli (minimálně v Olomoucké arcidiecézi, vždyť otec arcibiskup zde byl kaplanem). Je to farnost aktivní a živá, je to farnost, ve které se pořád něco děje (pro malou představu o akcích můžete nahlédnout např. do farní fotogalerie). Je to farnost, ve které jsem toho mnoho prožila (i když, ruku na srdce, ne vše bylo vždy ideální a skvělé, ale tak už to v životě bývá). Je to (a nejspíš už i zůstane) zkrátka moje “srdcovka”.

Nejvíce na tuto farnost vzpomínám při každých Velikonocích, protože styl slavení Tridua (a zvláště vigilie Bílé soboty) mi nikde jinde není tolik blízký. Zelenočtvrteční adorace v “Getsemane” doprovázená zpěvy z Taizé, následovaná tichým rozjímáním u Božího hrobu. Pravidelný rytmus šťukotáků nahrazujících odletěné zvony. Síla nádherných žalmových textů zpívaných spojenými scholami farnosti v tichu setmělého kostela, který se rozsvěcí s chvalozpěvem Sláva na výsostech Bohu. Slavnostní burácení varhan a zvonů, radostné Aleluja pana faráře a nezbytná čtyřistajednička… Nepamatuji si, že by ve mně kdy velikonoční obřady rezonovaly tolik, jako právě tady.

 

Kromě Velikonoc vzpomínám ale i na farní výlety pro děti, na autobusy plné farníků mířících na děkanátní pouť, na výpravy na Zelený čtvrtek na missu chrismatis do Olomouce, na farní plesy a nezapomenutelné scénky našeho duchovenstva na nich (no řekněte sami, kolik znáte farářů, kteří by si zahráli bezdomovce na plese?:)) a v neposlední řadě také na slib, který jsme si s manželem v jednom z kostelů farnosti (konkrétně tom študlovském) před více než pěti lety dali. Navíc tu pořád zůstávám tak trochu činná, skoro pokaždé, když jsme tu na návštěvě a jdeme v neděli na mši, na mě zdálky mává pan kostelník vyhlížející lektory a já si znovu stoupám k ambonu, abych bratřím a sestrám zprostředkovala Slovo Boží.

Spolu se svatbou přišel přechod z farnosti klobucké do farnosti komínské, ve které jsem ale nebyla úplným nováčkem, protože jsem tu už nějakou dobu bydlela na privátě - jak bych mohla zapomenout na památný s.life, který byl ve všední dny často jedním z mála, či dokonce jediným zdrojem mládežníků přítomných bohoslužbě. I přes menší přítomnost mládeže, než na jakou jsem byla zvyklá, mě (resp. nás) ale komínská farnost přivítala přívětivě. Také tady se našly velmi rychle možnosti, jak se angažovat (ať už to bylo ve schole, sboru nebo při pořádání videoklipové křížové cesty - nejen - pro farníky). Blízký mi byl také patron kostela, který je mým “narozeninovým patronem”. Stihli jsme ještě i farní kavárnu, která rozbíhala provoz chvíli před tím, než jsme se stěhovali pryč.

Tou největší událostí, která se pro naši rodinu v této farnosti odehrála, byl ovšem křest naší dcery. Dnes už se do této farnosti dostanu spíše sporadicky, ale aktuální duchovní správce, ze kterého nadšení pro Boží věc doslova vyzařuje, přitahuje množství mladých rodin s dětmi a zdá se, že to i v této farnosti žije.

 

A konečně farnost aktuální, bystrcká. Jsme tu zatím pořád poměrně “čerstvými” farníky, takže o ní ještě nedokážu příliš mnoho říci. I tady ale potkáváme velmi přívětivé spolu-farníky (občas i teda velmi nepřívětivé, ale těch je naštěstí minimum), i tady se každou chvíli něco děje. Aktivní lidé tu nechybí, a tak se kromě mší svatých, adorací a modliteb můžete zúčastnit celé řady dalších akcí, od koncertů přes přednášky, cestovatelské podvečery až po sportovní a luštitelské turnaje. Pravidelně se pořádá misijní jarmark, jehož výtěžek putuje na podporu adopce na dálku. Také tady jsou děti (většinou) vítanými účastníky mší svatých a také tady se na faře potkáváte se vstřícností. A až uvidíte šedovlasého pána v sandálech jen tak naboso, právě jste potkali našeho pana kaplana:)

 

To jsou “mé” tři farnosti. Jak vidíte i z délky jednotlivých částí textu, nejvíce mi stále zůstává v srdci ta rodná. Ale ani na ty druhé dvě si nemůžu stěžovat:) Představíte mi teď tu vaši?