Hashtag #dikyzemuzem je spojován s událostmi (nejen) listopadu ʼ89 a vyjadřuje díky všem, kteří se zasloužili o pád komunistické totality. Váže se ke slovu "svoboda“.
O politice psát nechci, tenhle hashtag se mi vybavil ve spojitosti s tématem, které ve mně delší dobu zraje a dozrálo po přečtení románu Johna Steinbecka Na východ od ráje. Četla jsem ho před lety, možná tak deseti, a pak před těmito Vánoci, poté, co jsem ho náhodou objevila v místní knihovně. A zase jsem se zamilovala a četla bych ho znovu a znovu.
Mojí nejoblíbenější klíčovou myšlenkou je téma velikosti lidské svobody. V jednom okamžiku přítomní muži hovoří o biblickém úryvku o Kainovi a Abelovi a oběti, kterou oba Hospodinu přinášejí. „Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar, na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři. I řekl Hospodin Kainovi: „Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“ (Genesis 4, překlad z biblenet.cz)
Čínský sluha Lee hovoří o tom, že původní hebrejské sloveso TIMŠEL, které se váže k vládnutí nad hříchem, se překládá obvykle dvojím způsobem. (1) Ty musíš nad ním vládnout – jako příkaz, lidské úsilí, které člověk vynakládá sám ze sebe. A běda, zda to neuděláš. Nebo (2) Ty budeš nad tím vládnout – příslib, že „se to nějak udělá“ a ty dostaneš tu milost ovládnout hřích a jsi úsilí, nadneseně řečeno, zbaven.
Ale ten „pravý“ překlad má být „Ty MŮŽEŠ nad ním vládnout.“ Poskytuje člověku příslib, že je ve své svobodě schopen ovládnout hřích, to zlo v sobě.
Román pracuje s otázkou dědičnosti. Byl-li špatný můj otec, jsem předurčen k tomu, že budu také špatný? Mohu se vymluvit na to, že „jsem jako on a tečka“? Odpovědí je NE. A ani velké selhání, kterého se člověk dopustí a chtěl by se sebemrskačsky utápět v tom, že teď už špatný je a špatným zůstane, není konečné. Vždy je tu příslib a vlastně i jakýsi příkaz – MŮŽEŠ.
A o tom si myslím, že je výchova. Nás rodičů samých, i našich dětí. Člověk byl stvořen jako dobrý, k obrazu Božímu, ale je zasažen hříchem. I přes milost křtu a naroubování na Krista se se slabostí znovu a znovu potýká. Ale my můžeme – můžeme (z)vítězit. Nechtějme zlo z dětí vymlátit, zlomit je. Učme je, jak nad ním mohou vládnout, jak mohou vítězit nad svými sklony ke zlu. Pojmenovávejme ty sklony a ukazujme, jak s nimi sami pracujeme. S Boží milostí a jejím přijímáním.
Pane, díky, že můžem!
Tuhle knížku miluju a všechno kolem Timshel obzvlášť :) Před časem jsem se pokusil něco k tomu i sepsat, a mám pocit, že mě to oslovilo dost podobně jako Vás... https://bbb1.signaly.cz/1508/harry-potter-na-vychod-od
Napsal jste to výborně, srozumitelneji, než já. Díky za odkaz, koukam, ze jsem mu před těmi dvěma lety dala laik :)
Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout.“
Ale ten „pravý“ překlad má být „Ty MŮŽEŠ nad ním vládnout.“ Poskytuje člověku příslib, že je ve své svobodě schopen ovládnout hřích, to zlo v sobě.
Jak se přišlo na to, že vládnout nad hříchem je nekonat jej (nehřešit)?
Je to problém češtiny.
Nemá to správné slovo. To nejbližší je "máš". Ale skoro nikdo mu už nerozumí. Německé sollen. Mít povinnost.
Mít povinnost není nic proti svobodě. Povinnosti mohu svobodně nedostát. Ale není v tom libovůle. Pokud nedostojím (spravedlivou autoritou uložené) povinnosti, tak jsem zklamal. Můžeš ale nemusíš, to dává dvě stejně mravně dobré možnosti. Máš, to je jedna dobrá a jedna špatná, i když obě svobodné.
Je jedno místo Evangelia, kde je to slovo klíčové (a zpravidla blbě přeložené do češtiny). Je to situace, kdy dobrý Otec napomíná staršího poslušného syna, který se vzteká nad přijetím svého marnotratného bratra.
V latině je to, pokud si tak z hlavy pamatuji (zpívá se to v příslušných nešporách jako antifona k Magnificat) : Oportet te fili gaudere... Máš povinnost se radovat. Více než můžeš. Méně než musíš. Když se budeš radovat, bude to dobře. Když se radovat nebudeš, bude to zlé, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit.
Je to nabídka dvou cest. Boží nabídka. Ale s ní zároveň Bůh informuje o tom, že jedna z těch cest je dobrá a druhá zlá.
Pozoruhodná je v té situaci i diskuse o tom neuvádění do pokušení. V jistém docela dobrém smyslu tím, že dal člověku Bůh svobodu, ho uvádí do pokušení.
Ale přesto si myslím, že Bůh dobře ví, proč to dělá. Nějak tím určitě, i když pro nás téměř nepochopitelně, maximalizuje dobro.
V té knize to rozhodně nesměřuje k tomu, že nejbližší překlad je "máš" - "sollen".
Ještě k @mia-maru - musím říct, že mě dost potěšilo, že vás knížka zasáhla stejným způsobem jako mě. Mám teď silný pocit zpřízněnosti :)
@BBB1 Já mívám silný pocit zpřízněnosti s Vašimi názory poměrně často :).
@JiKu Děkuji za podněty. Možná by bylo fajn v Létající hospodě nějak rozvést téma, jak vlastně lidé slova muset, moct, smět, mít povinnost, apod. vnímají. Z některých diskuzí s přáteli a rodinou mám pocit, že je to často jen o slovech a nastavení na ně.
I když je to asi normální. Když manžel VYŽADOVAL, že musí být každý večer čistá linka, nebo se zboří svět, drtilo mě to a dělala jsem to s nechutí a bylo mi to líto, že mě do toho tlačí. Pak uznal, že je to nesmysl, když jsem unavená, polevil, vyjádřil jen přání, a ejhle. I když jsem sebeunavenější, dokážu si těch deset minut večer na její úklid najít. Máte vysvětlení?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.