V rámci společenství ŽMM jsme se ke konci minulého roku obohatily různými příběhy o tom, kde se (teď již) manželé potkali, jak setkání probíhalo apod. Vnímaly jsme, že cesty seznámení byly mnohdy velice jedinečné a neuvěřitelné, a rozhodly jsme se sepsat článek jako povzbuzení pro ty, kteří partnera hledají, protože potkat manžela/manželku lze opravdu i ve chvílích, kdybyste to nejméně čekali.

Sestavila @makie

Fotky jsou pouze ilustrační.


  • Seznámili jsme se na plese, přišel pro mě tancovat.
  • Potkali jsme se v autobuse.
  • V mojí první a zároveň poslední práci mě posadili vedle něj.
  • Seznámili jsme se ve VKH/na VKH plese (pozn. Vysokoškolské katolické hnutí www.vkhcr.cz).
  • Chodili jsme spolu na spolčo.
  • V mých sedmnácti jsme patřili do spolča ve farnosti. Ale 3 roky jsme se jen potkávali. Já do něj byla zamilovaná, ale myslela jsem, že mě nechce...
  • My se seznámili přes moji sestru, která si vzala jeho bratra. Na jejich svatbě jsem se zeptala, co teď vlastně pro něj „příbuzensky“ jsem, a on odpověděl, že pro něj nejsem nic... Načež začali naši prarodiče prorokovat, že by nám to spolu slušelo. Když se mě na to jednou zeptala ségra, řekla jsem, že TOHO teda ani omylem. Není můj typ, není věřící, neumí se oblékat... No a jsme 5 let manželé a máme 2 syny... Moje sestra se stala mojí švagrovou.
  • Přišel náhodně k nám do kostela v neděli na mši a já jsem zrovna četla čtení, tak se do mě prý hned zamiloval... Všichni se mi smáli, že sbalit chlapa v kostele umí málokdo.
  • Když mi bylo 7 a manželovi 12, oznámila jsem mu na táboře, že si ho jednou vezmu. O deset let později jsme spolu začali chodit a za tři a půl roku byla svatba.
  • Uviděla jsem ho ve vlaku a musela jsem Ho mít. Od kamarádky jsem věděla, že je věřící a pracuje na Petrově. Tak jsem začala chodit na spolčo a nejspíš jsem se mu taky líbila. Sedmým rokem spolu, pět let manželé, tři děti a milujeme se čím dál tím víc. Sice jsme na sobě (podle některých) „nezdravě“ závislí, ale nám to nevadí.
  • Dělal v kostele nový číselník a já šla cvičit na varhany a dali jsme se do řeči...

  • Našemu seznámení přecházela jistá „Královopolská dohoda“, kdy jsme se na VKH shodli, že se budeme navzájem modlit za své životní partnery... A povedlo se. A  můj muž je fakt vymodlený, lepšího jsem si nemohla přát.
  • Byl můj skautský vedoucí. Takže dobře rozvažte, jestli chcete, aby vaše děti chodily do skauta. :)
  • Začali jsme spolu chodit 1.1. – řekla jsem si, že za ním zajdu (po mši před kostelem). Modlila jsem se za to. Strašně dlouho jsem se odhodlávala – bylo mi čerstvě 15. Řekla jsem si, že se buď ztrapním, nebo to vyjde – no a už je to od toho 1.1. skoro 24 let chození – z toho 14,5 let manželé. PS: Znali jsme se dlouho (teda já o něm věděla v kostele, protože ministroval, on si vůbec nevšiml), na jednom táboře jsme se pak začali bavit, ale mimo tábor zase vůbec ne. On se prý tu mši hodně modlil za někoho pro sebe.
  • Děkanátní setkání mládeže, hráli jsme volejbal, jeden kluk mě seznámil na zpáteční cestě v buse s nějakým Pepou, pořád se usmíval, přišel mi tehdy dost trapný... Za 1 rok jsem ho poznala tak, že jsme spolu začali chodit.
  • Seznámili jsme se na Salaši (VKH v Hradci Králové). Pak jsem byla na diecézním setkání mládeže, které moderoval. Shodou okolností jsem dostala nabídku moderovat diecézní setkání ministrantů, požádala jsem ho o pomoc s vymýšlením. Pomohl mi a scházeli jsme se dál.
  • Byli jsme spolužáci na VŠ. Při terénním cvičení z jednoho předmětu jsme si spolu začali více povídat, sešli se i mimo školu a po měsíci to pak nakonec přešlo v chození.
  • Seznámila nás moje sestřenice přes koleno Veronika. Jednou mě pozvala na návštěvu a přemluvila mě, abych ještě chvilku počkala, že má přijít její kamarád z práce. Přišel a hned druhý den jsme oba nezávisle žádali Verču o telefonni číslo. Letos oslavíme pět let od svatby se třemi skřítky.
  • Žebrali jsme spolu o vodu - koordinátor projektu Voda pro Haiti sháněl dobrovolníky, tak jsem se přihlásila - komu by se chtělo o zkouškovém učit? Okatě jsem na něj dělala oči, ale on si toho nevšiml. Chodili jsme kolem sebe asi tři roky, než jsme spolu začali chodit.

Někdo najde svou lásku i přes inzerát :)

  • U mě to byl druhý inzerát, na který jsem odpověděla. Hodně dlouho jsem se bránila inzerátům přes net, noviny atd., brala jsem to jako poslední možnost, kde jsou spíše tragédi, :) ale ve skutečnosti tomu tak není, jen je asi potřeba narazit na toho správného. Máme dokonce s manželem přátele, kteří se také seznámili přes seznamku, každý byl v jiném městě v ČR, ale přesto oba pocházejí ze stejného města (z Košic).
  • V roce 1996 vyšel v Katol. týdeníku tento inzerát: 26/168 veselá i dumavá hledá zodpovědného věřícího realistu. Zn. Čechy. a 14.6.1997 byla svatba.
  • My jsme se seznámili díky signálům. Četl můj blogový článek, líbil se mu, napsal... a o necelé 3 roky později si mě vedl k oltáři. Viz. zde.
  • Já jsem na několik inzerátů odpověděla a pokaždé to setkání bylo horší a horší. Pak jsem narazila na jeden básničkový a autorovi jsem pouze napsala, že má hezkou báseň. Mladík mi odepsal, že děkuje a odkud jsem a tak... a já slušně vychovaná jsem mu odpověděla. :) Pak jsme si začali psát a bylo to moc fajn. Tou dobou jsem měla poslední a nejhorší schůzku na slepo, tak jsem se rozhodla, že už žádné takové potupné záležitosti nebudu podstupovat, že se maximálně potkám tady s tím chlapíkem, ze kterého může být fajný kamarád, ale to bude všechno. No, tak jsme se potkali, zamilovali jsme se do sebe a časem jsme se vzali. Podrobněji zde.
  • Další příběh si můžete přečíst tady.
  • Nejlepší stejně byla moje babička. Manžel (tehdy ještě náhodný známý z xchatu) bydlel v Olomouci a naši chtěli vzít mou babičku na Flóru. A tak jsem na xchatu napsala, jestli někdo není v OL, že tam jedu, ale na kytky se mi nechce. On se ozval a že zatím zajdeme na kofolu. Vycouvat bylo blbý, ale byla jsem na sebe pěkně naštvaná, protože jestli mi někdo na BTMR přišel divnej, byl to on. No tak jsem nevycouvala a celou cestu přemýšlela, jak s ním ty dvě hodiny přežiju u jednoho stolu. Pak mě doprovodil k autu, protože jsem to tam vůbec neznala, a zase odešel. Se mi ulevilo, že už je pryč, a babička se mě zeptala, z kolika kil mouky budeme zadělávat svatební koláče. Jsem ji s tím vypískala, že jí přeskočilo. Nakonec se peklo tuším z deseti kil nebo kolika.
  • Můj nejstarší brácha má ted přítelkyni, se kterou se seznámili přes katolik.cz, další brácha, který už je ženatý, se seznámil tak, že viděl na fotce z duchovního setkání (kde jsem byla já se ségrou) tu „holku“, do které se zamiloval, sehnal si na ni adresu a napsal jí dopis a pak si asi dva roky psali, než se rozešla se svým klukem a brácha s ní začal chodit. Další můj ženatý brácha se taky seznámil přes internet, myslím dokonce přes signály, a poslední moje vdaná sestra se seznámila taky přes katolíka. Takže když o tom tak uvažuji, tak osobně jsme se „seznámili“ jen já a manžel, ostatní moji sourozenci přes seznamky, internet a fotku. Ještě mám pět sourozenců zatím nezadaných, tak uvidíme.