Tento článek je úvodem k sérii příspěvků publikovaných na blogu Kimberlee Conway Ireton. Autorka je matkou čtyř dětí, spisovatelkou, fotí a bloguje nejen o svém mateřství, ale také o víře či knihách. Originál příspěvku najdete zde.


Flying Bird to his Peak

Milí přátelé,

jak mnozí z vás ví, většinu své dospělosti jsem bojovala s chronickou úzkostí. Do deníku jsem si v únoru 2015 napsala: „180 dní k radosti. To chci, Bože. RADOST. Už mě fakt nebaví žít ve strachu a úzkosti. CHCI RADOST.“

Nedlouho potom jsem na to zapomněla. Bůh ale nezapomněl. Během následujícího roku se má úzkost neskutečně zmenšila. Třicet měsíců po napsání těch slov jsem zažila něco, co mohu označit jako zázračné uzdravení. Povídání s pár lidmi o proměně úzkosti v radost mě povzbudilo, abych kousek svého příběhu sepsala. V následujících týdnech se s vámi podělím o několik postupů (nyní jsou to již návyky), které mi pomohly úzkost překonat a umožnily mi žít s radostí, která je mnohem větší, než jsem považovala za možné.

Úzkost je složitá záležitost, fyziologická, psychická a duchovní. Problém současné Ameriky spočívá v tom, že máme sklon zaměřit se téměř zcela na fyziologický aspekt úzkosti, což je přinejlepším jen jedna třetina problému. Samozřejmě je to třetina zásadní a je proto nezbytně nutné, abychom se jí zabývali. Pokud potřebujete léky, určitě je užívejte! Od diabetiků neočekáváme, že se budou toulat světem bez inzulínu; neříkáme jim, že je to jen v jejich hlavě a že by se přes to měli přenést. Stejně tak bychom neměli očekávat, že se z toho lidé s úzkostí „prostě dostanou“. Je to z části fyziologický problém a léky mohou být důležitou součástí uzdravení.

Dostatek spánku, cvičení a vhodná strava se také zásadně podílí na mentální zdraví. Žijeme v překrmené společnosti trpící podvýživou, která trpí chronickým nedostatkem spánku. Pokud bojujete s úzkostí, velká část vašeho uzdravování bude spočívat v tom, abyste se postarali o tyto tři oblasti. Jste duše v těle. Bez vašeho těla váš život, tak jak ho znáte, končí. Je nezbytně nutné, abyste se starali o své tělo. Krmte jej moudře a dobře. Rozpohybujte ho (nejlépe venku). Denně mu dopřejte osm hodin spánku. Toto jsou základní návyky šťastného života a hodně vám pomohou na cestě k překonání úzkosti.

Opakuji: pokud potřebujete léky, berte je. Návyky, které nastíním, nemají nahradit správné léky. Spěte. Dobře jezte. Cvičte. Zabývat se s fyziologickými příčinami úzkosti je nezbytné.

Nicméně to nestačí. Nejsme jen těla. Jsme bytosti duchovní i fyzické, a právě duchovní stránka je v naší materialistické kultuře značně opomíjena. Dobré jídlo, cvičení a dostatek spánku mohou mít dramatický vliv na váš pocit pohody. Ale uzdravování musí jít hlouběji a naše nejhlubší součást je duchovní.

Řešení naší úzkosti spočívá v Bohu. To znamená, že když se snažíme s úzkostí vypořádat, potřebujeme se alespoň dotknout duchovní reality. Pokud jde o mně, léky mi pomohly. Psychoterapie mi pomohla. Ale až když jsem přestala pobíhat a konečně jako Marie hodiny seděla u Ježíšových nohou, poslouchala Jeho hlas a hleděla na Jeho milující tvář, konečně jsem poznala osvobození od úzkosti.

Abych řekla pravdu, nevím, jak prospěšné budou samotné postupy bez Boží milosti a pomoci. Určitě nemohou uškodit. Ale radikální proměna, kterou jsem zažila, byla z velké části (téměř úplně?) výsledkem Boží milosti, která podporovala a podpírala to, co jsem dělala. Víra a důvěra jsou základ, na kterém tyto postupy staví. Bez Boží podpory a uzdravení by má práce byla k ničemu. Kdybych ale zároveň nekonala svoji část, nemohla bych se podílet na práci, kterou už Bůh dělal. Víra je základ, protože způsobuje, že se chovám určitým způsobem, jenž mě pak otevírá Božímu uzdravování.

Postupy budu (až na jednu výjimku) sdílet v pořadí, ve kterém jsem je objevila. Jeden návyk vedl k druhému a dohromady vytvořily lešení či jakousi podpůrnou konstrukci, o kterou se můj život mohl opřít a růst. Doufám a modlím se, aby pro vás byly stejně životodárné, jako pro mne.

Na závěr jedno upozornění: uzdravení zabere čas. Trvalo dobré tři měsíce, než ve mně návyky začaly působit a osvobodily mě od úzkosti. A až téměř po roce jsem si náhle s radostným překvapením uvědomila, že už úzkosti skoro nemám. Nenechte se odradit, pokud nevidíte okamžité výsledky. Nevzdávejte se naděje a vytrvejte. „Neochabneme-li, budeme sklízet.“[i] Úroda existuje, ale abychom mohli sklízet, musíme nejdřív zasít, a než zaseté vyroste, trvá to. Mějte se sebou trpělivost. A když upadnete (což se stane), pamatujte, že jste padli do náruče milujícího Pána, který vám pomůže vstát a vrátit se na cestu. A bude po ní kráčet s vámi.

Zde je ta cesta k radosti, přátelé!

S láskou

Kimberlee

 


[i] Galatským 6,9

 

 

S maximální snahou o vyvážení věrnosti a čtivosti přeložila, zvýrazněním, obrázky a odkazy opatřila Jasminecka.