O svatém Josefu toho moc nevíme. Víme, že byl pěstounem Ježíše Krista. Víme, že je patronem pěstounů a dělníků a vlastně mnoha dalších :-). Víme také, že to byl muž spravedlivý, který ctil Boží přikázání a nechtěl, aby jeho snoubenka Maria byla vystavena hanbě (1). 

Ale já se chci zaobírat něčím trochu jiným. Podle mě totiž byl svatý Josef především muž činu. 

Když jsem dcerce četla příběhy z knihy Biblické příběhy (2), narazila jsem i na příběh o Ježíšově početí a zrození. Všichni to známe - Maria byla zasnoubená Josefovi, ale počala z Ducha svatého. Stejně jako ostatní Židé se museli vydat do Betléma kvůli sčítání lidu. Maria i přes vysoký stupeň těhotenství se společně s Josefem vydala na dalekou a namáhavou cestu. V Betlémě Maria porodila Božího syna. Za malým Ježíškem přišli pastýři, tři králové, zkrátka mnoho těch, kteří se chtěli Ježíškovi poklonit. V centru dění je Ježíš a Maria, Josef stojí tak trochu bokem, možná jako tichý pozorovatel, možná "jenom" drží ochranou hůl nad těmi, kteří jsou mu aktuálně nejbližší. 

Pak ale přichází Josefova úloha. Ve výše zmíněné knize se píše: Poté (...) zjevil se Josefovi ve snu anděl. "Hérodes se snaží tvoje dítě najít a chce Ho zabít," varoval jej anděl. "Vezmi Ho s Marií do Egypta. (...)" Josef vstal, ihned vzbudil Marii a řekl jí, aby se okamžitě připravila na cestu. (3)

Josef neřeší, že vlastně dítě není jeho. Nerozmýšlí se, jestli ve snu skutečně promluvil Boží anděl a jestli skutečně má odejít do neznáma. Nemá čas na přemítání, jestli to nebyl jenom nějaký prapodivný sen, který není potřeba brát vážně. Ne. Josef vstal, hned vzbudil Marii a okamžitě se vydali na cestu. 

Mně se často zdají sny, kdy si po probuzení říkám, že bych měla udělat to či ono. V žádném případě se neodvažuju tvrdit, že moje sny jsou prorocké nebo že se mi v nich zjevuje Boží anděl. Spíš se probudím a napadne mě, že bych mohla třeba někomu zavolat, zeptat se jak se má apod. Několikrát jsem se probudila s tím, že mě napadla nějaká situace, nad kterou jsem do té doby vůbec nepřemýšlela. Několikrát jsem si říkala - a nepromlouvá třeba ke mně právě skrze tady ten sen Bůh? Neměla bych skutečně udělat to, co mě napadlo hned po probuzení? Většinou to dopadne tak, že přemýšlím (a třeba i dlouhou dobu), jestli to skutečně byla Boží vůle, jestli to není jenom nějaký prapodivný výplod mé fantazie, která dostala obraz v mém snu. Jestli to není příliš troufalé myslet si, že něco takového chce ode mě Bůh.

A pak si vzpomenu na svatého Josefa. Zdál se mu sen. Vůbec nepochyboval o tom, že k němu promlouvá Bůh. Okamžitě koná to, co po něm Bůh žádá. Přiznejme si to na rovinu, kdyby se (tak jak já) třeba několik dní rozmýšlel, jestli to má udělat nebo ne, mohlo by to stát život Ježíše a všechno by bylo úplně jinak. 

Na druhou stranu, i u přemýšlení nad sny je třeba poslouchat rozum. Pokud se mi např. zdá, že mám někoho zabít / někomu ublížit / udělat cokoliv špatného, tak to rozhodně není příklad hodný uskutečnění. Pokud se ale jedná o něco, co může ostatním přinést dobro, může to být směr, kterým se mám vydat. 

Tak nás všechny chci povzbudit, že někdy Bůh může skutečně promlouvat i skrze sny. Pokud to je věc, která je k užitku, je promyšlená a promodlená, může přinést mnoho dobrého. Kéž na přímluvu svatého Josefa máme odvahu být muži i ženami činu a dokážeme i ve snech hledat Boží vůli.

 

(4)


(1) Srov. Mt 1,19.

(2) MILES KELLY PUBLISHING Biblické příběhy. Překlad Katarína Gašparovičová, Jiří Moravec. Praha, Ottovo nakladatelství 2017.

(3) Biblické příběhy, s. 291-292.

(4) Obrázek stažen odsud.