www.pixabay.com CC 0 (Tama66)

...nebo spíše ráda zapomenu?

Začnu od začátku. Kdysi, když jsem byla maličká, zamiloval se do mě kluk. Takový ten obyčejný, lehce divný a trochu asociál. Jenže já tehdy měla úplně jiné plány a šla si za nimi. O pár dní později jsem se také zamilovala a drželo mě to dlouho, asi osm let. Po občasných akcích s bývalými spolužáky, vzájemném psaní k svátku a narozeninám, neustálým snahám se dávat dohromady to jednou vyšlo. Mé dřívější vztahy ztroskotaly na tom, že jsem pořád milovala jeho. Cítila jsem se šťastná, velmi. A toto štěstí mi vydrželo téměř rok. Pak se se mnou z nepochopitelných důvodů (doteď to nevím) rozešel. Byl Štědrý den a žádná lovestory se nekonala. Byla jsem smutná, jak jen mladé děvčátko dokáže být. Má pravá, životní láska má takto skončit? A tehdy jsem poprvé poznala, jak to bolí někoho milovat. Tolik let jsem se za něj modlila a teď to skončilo. Měl na výběr a vybral si sobectví a tvrdohlavost. A mně se zhroutil svět. Vše, co jsem s jeho pomocí budovala, bylo zničeho během jediného dne. Dlouho jsem se z toho vzpamatovávala, přeci jen, myslela jsem si, že s ním zestárnu.

Nevím, či má Bůh tak vtipné plány, nebo to měla být lekce. Uplynulo pár měsíců. Překopala jsem totálně svůj život, odešla z míst, kde mi nebylo dobře, a začala něco, čeho bych v životě nebyla schopna. Přestala jsem vyhledávat doktory duší a začala konečně žít. Pouto první lásky bylo zničeno, už jsem necítila odpovědnost za jeho život, ani lásku k němu. Byla jsem svobodná. Jsem za to moc vděčná.

Asi to zní jednoduše, ale pro mě je to kus cesty - kus mojí bolavé cesty. Učím se radovat z maličkostí, z náhodných setkání, kdy odkládám mobil. Zoufalství a smutek je jen volba. Věřím tomu. Já se rozhodla být šťastná - z kávy, dortu, z lidí, co mi pochválí novou sukni. Ještě se mi zdají zlé, ošklivé sny, ještě ta rána asi nedobolela, ale jsem šťastná. I když život neběží podle mých představ, i když se snažím překonávat sama sebe (a že to bolí!), tak se pomalu začínám mít ráda.

Vlastně se toho tolik změnilo! Hlavně moje oči a jejich pohled na svět. Myslím si, že o tom celý život je. Vidět světlo i v té nejtemnější temnotě.