(obrázek Česká televize)
„Připadám si najednou nějak zbytečná…“ řekla mi spolužačka při nedávném setkání. Její dcera je vdaná už dávno, syn odešel z domu před pár týdny. Odstěhoval se ke své přítelkyni. Rodiče zemřeli. Spoustu let se o ně starala, dokonce nějakou dobu péči o ně měla jako hlavní náplň života i pracovní poměr.
Chystá se do předčasného důchodu, protože mladším kolegům v práci už nestačí. A jinou práci poté, co dosloužila rodičům, nesehnala. Kromě kočky a zahrádky má doma ještě manžela. Manžela, který po příchodu z práce padne na kanape, pustí televizi a otevře pivo. Střídavě prý nemluví nebo vrčí.
„Těšila jsem se, že budu holce hlídat děti, aby mohla do práce. Ale nechce. Vůbec v ničem se neshodnem. Cokoli jim řeknu, je to blbě. Já i blbě vařím krupicovou kaši a blbě jim otírám nos, věřila bys? Mají dětský pokoj plný krámů a zbytečností a když já přinesu hračku, nikdy to není dobře... “
V očích měla slzy. „Pořád jsem měla okolo sebe živo, bylo o koho se starat. Teď si připadám tak sama a zbytečná. “
Moc ráda sleduju diskuse mladých maminek tady ve společenství ŽMM. I jejich občasné stesky nad soužitím se stárnoucími rodiči. Hlavně co se výchovy a péče o děti vůbec týká… do toho my babičky (a někdy i dědové) tak rádi mladým kecáme. I tehdy, když nejsme dotazováni. V jedné z těch diskusí jsem četla moudrou větu mladé maminky: „Je potřeba dozrát do role babičky, umět se tak trochu upozadit. “ Jo – podepisuju. Je to potřeba.
Napadlo mně, jak vlastně krásné je slovo „upozadit“. Vůbec nemusí znamenat být mimo. Odejít pryč… a zůstat „sama“, uražená proto, že o mé zkušenosti a moudrost nikdo nestojí☺.
Upozadit se znamená „stát v pozadí“ toho, co se děje, na čem nám tolik záleží... Pokorně a tiše. A v tomto postoji zůstat aktivní. Účinně aktivní – pomocí, jsme-li o ni požádáni, modlitbou, žehnáním dětem a vnoučatům, obětováním svých neduhů, které přináší věk, za své potomky... To je opravdu dřina. Dřina, která může přinést dobré plody.
PS: Škoda, že tohle nejde říct nevěřící kamarádce...
PS2: Díky @Marryane za to nádherné slovo „upozadit se“.
Helenko, já jsem tak ráda, že tu jsi, a moc za tento článek děkuji. Moc mi právě tento pohled babiček.... chybí. Kéž je tu takových článků mnohem víc, myslím, že i my maminky o tento pohled stojíme.
Moc děkuji. Donedávna jsem prožívala to, že jsem zároveň byla dcerou maminky, která mi ještě v téměř mých padesáti letech pořád do všeho trochu mluvila a mě to tak štvalo! A přitom jsem byla už i sama babičkou. A s nutkáním strkat nos svým holkám do toho jak vedou svoje děti jsem hooodně bojovala:-D
Proč by tohle nešlo říct nevěřící kamarádce?
Vlastně asi šlo. Ona i nevěřící máma se možná v duchu modlí za své děti a vnoučata....
?
No jo, když spousta babiček si mateřství sama moc neužila, často musely odložit dítě do jeslí a jít do práce a tak teď mají o to víc tu potřebu realizovat jak píšeš "hlídání dětí aby mohla maminka do práce". A nerozumí, že my maminky, když máme tu možnost, tak si nechceme nechat vzít dětství svých dětí.
Technická off topic poznámka:
"Mají dětský pokoj plný krámů a zbytečností a když já přinesu hračku, nikdy to není dobře... “
Babičkám to nedáváme najevo, ale pokud kdokoliv přinese hračku, tak z toho nejsme nadšení právě proto, že máme krámů plný dětský pokoj :)
My s dědou máme povoleno přidat penízky na to co kupují rodiče. A já osobně mám přísný zákaz nosit jim kinder vajíčka....:-)
Kinder vajicko je ekologicky mor....Hracka na 10 minut a zbytocny odpad na 100 rokov.
To taky a hlavně. Ale když koupíš dvě pro sourozence, v jednom je určitě hračka kterou chtějí oba a v druhém příšernost. A je o řev a hádku postaráno ...
Náhodou my jsme se sourozencema hračky z kindervajec sbírali, byl to náš společný poklad :). Dodnes je celá sbírka u našich, postupně se dál rozrůstá a hrají si s nima naše děti, skládají a rozkládají... Já bych to vůbec nezatracovala :)...
Můžu jen potvrdit, že roli tchýně a babičky je potřeba se taky učit "za pochodu". To se nikde nenaučíte :).
Uvědomuju si, jak se podobné situace opakují z generace na generaci.
Mladý člověk - plný elánu, nadšení, všechno ví, všechno zná, nepotřebuje aby mu staří něco radili - zvlášť ne rodiče - ti jsou úplně nejhloupější...../taky jsem taková byla/
Kolem třicítky - už aj sem tam přijme radu od starších - oni nejsou zas až tak hloupí...
Kolem čtyřicítky - je vděčný rodičům, že ho přece jen dobře vychovali, protože občas zažívá s vlastními dětmi jak ta výchova vůbec není jednoduchá
Když začnou děti vylétávat z hnízda - na jednu stranu - úleva od starostí, na druhou stranu - učit se "držet hubu a krok". Zbývá modlitba a pokud se někdo na něco zeptá - poradit.
Je to ale takové osvobozující, když si uvědomím, že moje role matky skončila, že mám "volno" :)
Já bych měla dotaz. Myslela jsem, že když už třeba 2 děti rodiny a vnoučata mají, tak prostě už prarodice celkem proste ví trochu jak se chovat. Čim to tedy je, že to vůbec neuměly?
Oni prarodiče když těch dětí mají víc možná řeší opačný problém-děti jsou jim za hlídání vděčné, klidně nechají říct názor, klidně snesou i dárky i nevyžádané rady, hlavně že si jejich robátka babička s dědou vezmou a oni můžou na chvilku třeba vypadnout.
Jak píše @TetaAni - učíme se to za pochodu, nejde předem připravit se na to, jak zvládnu soužití s mladými:-)
My zijem s tchanovcama 11let.Castokrat me napadlo,ze i pro ne je to obrovska vyzva a zmena.Ale dari se nam dobre.Hlavne je u nas dobre,ze veci,ktere jsou pro ne intimnejsi s nima resi manzel,jejich syn.A taky tchyne zazila byt "za nevestu"a dost drsne si to uzila +maji jeste docela spatnou zkusenost se spoluzitim se snachou od druheho syna.Mam je moc rada a moc nam pomahaji,doufam,ze i oni to tak citi.S pribyvajicim poctem nasich deti uz absolutne neresim to,co u prvniho mimina.Ted su fakt vdecna,ze jsou s nima bo vim,ze je to ok.
U nás to bylo, že rodiče šli rovnou do svého, takže naprosto žádný zkušenosti, a babičky poslouchala prababičku dokud žila, tzn. do 60.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.