Nedávné setkání mě inspirovalo k sepsání těchto dvou příběhů. Dvě krásné mladé ženy. Obě nepříliš dlouho vdané, obě profesí učitelky. Jedna zatím bezdětná, druhá se dvěma malými dětmi. Každá z nich žije v poměrně velké a aktivní tradiční moravské farnosti. Zde ovšem veškerá podobnost končí...

J. po svatbě zůstala ve své rodné farnosti, kde už od středoškolských let má své pravidelné činnosti. Kdyby chtěla, okamžitě by se mohla zapojit do několika dalších aktivit. Ochotných a pracovitých lidí není ve farnosti nikdy dost. Ona však, ač bezdětná, zatím další aktivity s díky odmítá. Chce alespoň některé večery v týdnu trávit v poklidu doma s manželem. Společný čas je jim vzácný. A místo společenských akcí a setkání raději oba utíkají do přírody.

M. se kvůli bydlení a práci krátce po svatbě přestěhovala do cizí farnosti. Rodný domov i rodiče zůstali několik hodin cesty daleko, a tak se pokusila zapustit kořeny v novém bydlišti. Leč ouha, těch několik blízkých, které ve farnosti poznala, se brzy odstěhovaly jinam - za bydlením, blíž k rodičům, za prací... A přes veškerou snahu nedokázala proniknout mezi místní tradiční rodinné klany, které si samy jaksi vystačí. Manžel často do večera v práci, ona poměrně vytížená po návratu do zaměstnání a s dvěma malými dětmi jen těžko hledá ve svém okolí spřízněnou duši.

Teď možná čekáte rozuzlení. Ono však (zatím) nepříchází...

Na další příspěvek dotýkající se samoty, tentokrát z rubriky Tajemná zahrada, se můžete těšit v pátek v 17:00. @Jasminecka