Od té doby, co má dcerka alergii už jen na bílek a žloutek její zažívání snese bez problémů, nám doma přebývají právě vaječné bílky. Obvykle je propašuji zbytku rodiny do míchaných vajec, ale když mě zjara oslovila kamarádka, zda bych ji další neděli nepomohla s farní kavárnou, vybavilo se mi, jak nás babička vždy na prázdninách vítala s bílkovým chlebíčkem (jinde nazývaným biskupským chlebíčkem nebo srnčím hřbetem).

V lednici se na mě v sobotu ráno smálo ve skleničce asi 5 bílků, google mi s hledáním toho pravého receptu námopocen moc nebyl, tak mě zachránil krátký telefonát mojí mamince. Ta hned věděla, podle které kuchařky babička onen pravý bílkový chlebíček pekla. Po pár minutách mi volala zpět i s nalezeným receptem.

Aktuální minimalistický zápis na lístečku pod magnetkou na naší ledničce vypadá následovně:

  • 5 bílků
  • 150g moučkového cukru
  • 50g nastrouhané čokolády
  • 50g hrozinek
  • 50g ořechů
  • 50g másla
  • 100g hrubé mouky
  • Bílky vyšlehat - přidat cukr - došlehat - přidat sypkou vložku - jemně zamíchat - přidat rozpuštěné a zchlazené máslo - jemně zamíchat - přidat mouku - zamíchat - opatrně do vymazané formy - péct ve střední troubě 

Od jara, kdy jsem chlebíček pekla poprvé, se stal oblíbeným způsobem likvidace přebytečných bílků, obzvláště pro cizí strávníky, mezi kterými není dcerka. Na stavbě prý po ránu mizí během jedné otočky do stavebnin.

Při přelévání bílků do mísy vzpomínám na dědu, který s metličkou v ruce nahrazoval elektrický šlehač, jenž si babička šetřila, a do komory nás děti pro něj poslala pouze tehdy, když nebylo zbytí. Při vážení moučkového cukru si matně vybavím cosi o prosévání, které babička podnikala, jen když měla přijet na návštěvu její milovaná sestra Anežka. Čokoládu krájím, hrozinky nahrazuji kandovaným ovocem (jako dítě jsem je z hotového chlebíčku vždy vyrypovala a potajmu nosila slepicím na dvůr) a místo domácích mletých vlašských ořechů dávám kupované sekané mandle, protože loni se ořechy neurodily. Máslo rozpouštím v mikrovlnce a vzpomínám na maličký smaltovaný kastrólek, který stál hned na kraji kamen, aby se máslo rozpustilo tak akorát. Mouku přisypávám pomalu a po troškách, téměř potajmu, protože tohle děti přece dělat nemohou. Klasickou hrbatou formu ve své pidikuchyni nevlastním, za to ta hladká jde krásně vyložit pečícím papírem. Pokaždé se lehce rozčílím, co že je ta střední trouba, a metodou pokus-omyl se začínám blížit k "180°C po dobu asi 35 minut" a suchá špejle k tomu. 

Díky, babi, takhle voní a chutnají prázdniny!

 

PS. Klasickou hrbatou formu jsem dostala v čase mezi napsáním článku a vyfocením hotového chlebíčku.