Patřím mezi ty, které teprve až během puberty a rané dospělosti prodělaly proměnu z ošklivého káčátka v labuť, kterým křehký ženský půvab nebyl dán už do vínku. Stres vysokoškolského studia mě zbavil přebytečných kil navíc. Za úspory našetřené v prvním zaměstnání jsem se zbavila dioptrických brýlí, našla si svůj styl oblékání a více méně začala být spokojená se svým obrazem v zrcadle. Manželova pochvalná slova pak rozehnala mé pochyby o zadní části těla, s níž není spokojená téměř žádná žena.
Za pár měsíců po svatbě se začalo mé tělo poznenáhlu měnit. Nejprve bylo třeba o pár čísel obměnit horní díl spodního prádla. Smála jsem se manželovi, že to má jako odměnu za vzorné chování :) Pak zaoblování postihlo i další partie mé postavy. Mohl za to malý vetřelec bydlící uvnitř.
A tak jsem s mírným skřípěním zubů opouštěla jeden za druhým své oblíbené kousky z šatníku a začala si připadat jako velryba.
Jak jde měsíc za měsícem, těším se čím dál víc, až nebudu 2v1 a mé tělo se zase začne chovat "normálně". Až čichové buňky zklidní svou horečnou činnost, až nazout ponožky nebo si namydlit ve sprše nohy přestane připomínat artistický výkon. Až přestanu funět do schodů a v noci se nebudu budit při každém otočení z boku na bok.
Skládám obdiv všem ženám, které s pokorou přijaly, jak se jim tělo i mysl proměňují s nastávajícím mateřstvím. Já se ovšem už nemůžu dočkat, až si nebudu připadat jako náladový inkubátor a mé tělo se opět začne chovat alespoň trochu racionálně a předvídatelně.
Autorkou je členka ŽMM
Ha ha...nechci strasit,ale moc bych se neupinala k vizi,ze se vse hned po porodu vyresi o:))...stejne jako se telo meni devet mesicu,minimalne 9mesicu se dava zpet o:)).....I dyl..a psychika...no,hormony se budou houpackove řítit minimalne v sestinedeli...i dyl....toz nezbyva,nez prijmout jiny stav s tim,ze uz nebude temer nikdy nic tak jako driv...ale v pozitinim smyslu....!
Ja naopak autorku povzbudim - po tech @Maryanne zminovanych 9 mesicich jsem na tom vizazi byla jeste lip nez pred tehotenstvim... No, dluzno dodat, ze za dalsi rok je te krasne vizaze zase o dost vetsi objem... ?
Nepopiram,ze telesne zmeny muzou byt pozitivni.Ale i tak to je prostě "jine".Telo se behem cca dvou let neuveritelne zmeni...v ruznych castech.Nemluve o zene,stavu mysli atd..Ten "prerod"je rychly jak tryskac...a pravda je,ze proste fakt temer nic neni jako driv...
OO, kez bych to tak měla :-) Těhotenství a přibírání mi nevadilo. Když jsem po porodu stoupla na váhu, div jsem radostí nevyskočila ke stropu. Měla jsem jen o dvě kila víc než před otěhotněním :-) Nikdy by mě nenapadlo, že to začne až potom. Při kojení se přece hubne. No, u mě to mělo právě opačný efekt a cca rok a půl jsem bez přestání přibírala. V té době, než jsem si řekla fakt dost! jsem měla jen o dvě kila méně než před porodem :D Příšerné :) Od té doby se stále snažím svou váhu redukovat, ale jde opravdu ztuha...
A nejhorší je přesně jak píšeš, když postupně vyhazuješ ze skříně kousek po kousku a pak najednou zjistíš, že máš prázdnou skříň :D
V těhu je to pohoda, to má člověk alespoň výmluvu, ale když vážíš tolik, co rodící žena, ale tvoje mimi se už půl roku vozí v kočárku....hm
Pro mě je těhotenství jedno z nejkrásnějších období... v životě nikdy jsem bez jakekoliv námahy nehubla tolik jako v těhotenství... (teď mesic a půl před porodem vážím jako před otěhotněním) :D
Moc přeju autorce, aby se dokázala přijmout i s tím, že treba její postava uz není jako dřív, že neobleče to, co dřív, že je teď prostě vsechno jinak. Protože odměnou jí bude uzlíček, který převrátí život hore nohama, ale on (ten uzlíček, který bude držet po porodu v náručí) za to rozhodně stojí!
I já patřím k hubnoucím v těhotenství, zato potom aspoň rok ale i víc díky kojení mi váha letí raketově nahoru :). Časem s uklidňujícími se hormony zase postupně klesá. Je to legrační a přitom obdivuhodné, jak se tělo umí přizpůsobit aktuálním potřebám a situaci :).
Ještě je brzy na nějaký zmatek. Porodila jsem pět dětí a do čtyřiceti pořád vypadala na třicet. Pak jsem se začala nějsk rozpouštět jako máslo a během tří let přibrala třicet kilo. Nic mi není, minisukně jsem vyhodila. Nicméně nikdo mě nedostane do kalhot a budu navždy dáma šatech.
No,jak pisou jiné.Nikdy nevis,proto je treba byt psychicky pripravena na vsecko!I kila i nekila a tak no...
Ja jsem prave strasne zvedava,jak to cele dopadne po porodu!Chci druhy dil!
Posledni vetu bych po prvnim porodu napsala:uz nejsem inkubator,ale stred vesmiru a dudel zaroven.....Neklidna a naladova jsem jeste vic,protoze straaasne nevyspana a kdyz uz se konecne srovnam....tak jsem zas tehotna...o:))
Mně spíš mrzí, že nejsem moc reklama na svoje povolání. Nemám problém s kily navíc (ikdyž jich pár je), ale spíš s tím, že neumím se svým tělem pracovat tak, jak chci po svých pacientech. Takže bych ráda víc zpevnila a víc cvičila. Ráda chodím běhat, ale to je málo.... Stále víc si uvědomuju, že je to z velké části o jídle. Vidím všude okolo, jak hodně jíme a jak jíme daleko víc, než je pro tělo nutné... A to většina z nás nepracuje tolik fyzicky, jak se pracovalo dříve... Myslím, že i z ekologického hlediska je to "velké téma....
@Marryanne: Super komentář!
@Marryane tak pod to se můžu podepsat, když už je tělo zase zpátky v normálu, tak už je člověk zase v tom :D :D :D
@Eliška88 máš pravdu, že je to hodně o jídle, jíme moc ale podstatně méně hodnotnou stravu, takže z logiky věci toho prostě sníme mnohem víc, abychom se dostali na pokrytí potřeby těla vitamínů a minerálů. Měla jsem možnost si to ozkoušet opakovaně při vycestování do zemí východně a jižně, kde se ještě plodiny pěstují tradičněji a dbá se o půdu, nechává se ji odpočinout a načerpat. Nekecám, při tvrdé práci mi stačila miska polívky a krajíc chleba ráno a pak večer a cítila jsem se sytě. A další věci jsou chemikálie, které v jídle přijímáme a na které tělo pak musí vynakládat víc energie aby se jich zbavilo... Ona se ta otázka stravy často zjednodušuje, ale ve skutečnosti je
to mnohem složitější...
Vzkaz od autorky: Další díl bude někdy po Novém roce ;)
Jo, těším se :-) Ještě mně napadlo, Ono to vlastně s každým těhotenstvím může být uplně jinak, tělo může pokaždé jinak reagovat :-)
Nebo nemusí, já to měla po všech čtyřech naprosto stejné, i návrat MS :).
No,ja mam primou umeru 1.+3. a 2.+4.tehu podobnejsi.MS stejna prvni dve po pul roku,treti hned po 6ti n.pri plnem kojeni.Dalsi uvidim.
Díky za miý článek, byl mi povzbuzením po duši ♥+ Někdy si říkám, kdy už se moje pleť trošku uklidní ;)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.