Patřím mezi ty, které teprve až během puberty a rané dospělosti prodělaly proměnu z ošklivého káčátka v labuť, kterým křehký ženský půvab nebyl dán už do vínku.  Stres vysokoškolského studia mě zbavil přebytečných kil navíc. Za úspory našetřené v prvním zaměstnání jsem se zbavila dioptrických brýlí, našla si svůj styl oblékání a více méně začala být spokojená se svým obrazem v zrcadle. Manželova pochvalná slova pak rozehnala mé pochyby o zadní části těla, s níž není spokojená téměř žádná žena.

Za pár měsíců po svatbě se začalo mé tělo poznenáhlu měnit. Nejprve bylo třeba o pár čísel obměnit horní díl spodního prádla. Smála jsem se manželovi, že to má jako odměnu za vzorné chování :) Pak zaoblování postihlo i další partie mé postavy. Mohl za to malý vetřelec bydlící uvnitř.

 

 

A tak jsem s mírným skřípěním zubů opouštěla jeden za druhým své oblíbené kousky z šatníku a začala si připadat jako velryba.

Jak jde měsíc za měsícem, těším se čím dál víc, až nebudu 2v1 a mé tělo se zase začne chovat "normálně". Až čichové buňky zklidní svou horečnou činnost, až nazout ponožky nebo si namydlit ve sprše nohy přestane připomínat artistický výkon. Až přestanu funět do schodů a v noci se nebudu budit při každém otočení z boku na bok.

Skládám obdiv všem ženám, které s pokorou přijaly, jak se jim tělo i mysl proměňují s nastávajícím mateřstvím. Já se ovšem už nemůžu dočkat, až si nebudu připadat jako náladový inkubátor a mé tělo se opět začne chovat alespoň trochu racionálně a předvídatelně.

Autorkou je členka ŽMM