Právě pobývám v Jeseníku v lázních, kde se mimo jiné léčí nemocné duše. Chodím i na skupinovou psychoterapii. Z vyprávění jiných poznávám, jak moc každý toužíme po lásce, vědomě i nevědomě. Přemýšlela jsem na přikázáním Miluj bližního jako sám sebe. Vnímám, že někteří lidé milují duhé více než sebe. Nebo možná ani nevědí, jak milovat sebe, co to je a jak by to měli dělat. Sama jsem vždycky měla tendenci pomáhat všude možně, zachraňovat někdy i proti vůli zachraňovaného. 

Láska k sobě znamená, že vím o svých potřebách a pocitech a nebojím se je naplňovat. Pokud totiž svoje potřeby dlouhodobě potlačuju, může to vést k nemocem tělesným nebo duševním. Potkala jsem paní, která do roztrhání těla o někoho pečovala, a myslela si, že musí. Mnoho let jela na doraz a pak se sesypala. Problémy psychické u ní somatizují - dva měsíce měla strašný průjem, pak ledvinovou koliku, šílené bolesti zad, kyčle. Lékaři většinou tyto lidi posílají na všechna možná vyštření a nenajde se žádná příčina. 

Zdravá sebeláska chce někdy i dost odvahy a upřímnosti. Musím si uvědomit, že moje síly jsou omezené. Je moc dobré naučit se říkat si o pomoc. Naučit se pečovat o svoje tělo a duši. U mě to znamená, že pravidelně sportuji, pouštím si hudbu, dopřeju si kosmetiku a masáže. Jednou za měsíc mám pyžamkový den, kdy dělám jen to, co chci, a ne to, co musím. 

A co se týče péče o jiné, pomohla mi slova Katky Lachmanové. Různých úkolů v církvi, v rodině, v práci bude pořád mnoho, ale já se musím ptát: "Mám toto dělat právě já?"

Typy "obětavek" si někdy v rámci pudu sebezáchovy musí napsat papír: "Co jsem dnes udělala pro sebe?"

Děkuji, Pane, že jsi mě stvořil, že jsem originál, který jsi vymyslel. Jsem v Tvých očích drahá a vzácná. Dej, ať se mám ráda, ať sama sebe vidím jako vzácnou bytost. Ať cítím, že jsem milovaná a ať sama dokážu milovat. Amen