Cesta, na jejímž začátku stojím, se nazývá mateřství. Před časem jsem si zde stěžovala, jak se mé tělo mění s těhotenstvím, jak si čím dál víc připadám jako velryba, a těšila se, že se to za pár týdnů snad změní. Některé čtenářky si přály poporodní pokračování příběhu. Máte ho mít.


Den před porodem vystoupal můj váhový přírůstek na víc než 18 kg. Ručička na váze ukazovala hrozivých téměř 80 kg. Lví podíl na tom měly i oteklé kotníky a lýtka, která mě provázela celým posledním měsícem. Jedinou úlevu mi přinášelo plavání a bazén. Doufala jsem, že v zápětí po porodu tohle oteklé trápení zmizí. Překvapilo mě, že nohy jak medvídek jsem měla ještě následujících pár dní, než se mi pořádně spustilo mléko.

Co mě i manžela překvapilo neméně, bylo moje mizející břicho. Už druhý den po porodu bylo očividné, že se zmenšuje s každu hodinou a každým pokusem nakojit naše hladové mládě, i když mléka z počátku bylo jen poskrovnu.

Dělala jsem si legraci, že odejít z porodnice s postavou jak před těhotenstvím umí pouze vévodkyně Kate. Omyl: Moje tělo tohle kouzlo ovládá zřejmě také. Když jsem se deset dní po porodu postavila na váhu, nevěřila jsem vlastním očím. V porodnici zůstalo 15 kg a mně přebývají pouhá 3 kg oproti váze, kterou jsem měla, než jsme si objednali naše mládě. Sice natěsno, ale vejdu se do riflí, které jsem nosila před těhotenstvím.

Jediné místo, kde můj objem roste, je k manželově radosti (a synově chuti), můj dekolt. A ještě jedna věc mě udivuje - jak velkou potřebu mazlit se a tulit mám nejen se synkem, ale (zejména) s manželem.

Co během šestinedělí překvapilo vás? Jaké byly vaše první krůčky mateřstvím?

Autorkou je členka ŽMM