V září jsem absolvovala přednášku pro rodiče předškoláků. Paní z poradny mluvila o tom, jak má člověk různé paměti – sluchovou, obrazovou, pohybovou… Hodně mě to zaujalo. Vyprávěla nám, jak do poradny přišel chlapec, který musel začít chodit, aby mu něco došlo.

Přemýšlela jsem, kterou paměť mám nejvíc rozvinutou já.

Když jsem se učila do školy, na maturitu či na zkoušky, vždycky jsem si udělala spousty výpisků a z nich se pak učila. Mám tedy tu obrazovou! Sluchovou určitě ne, protože jakékoli kázání a přednášky hned zapomenu (ani nahrávání slovíček do školy mi v učení nepomáhalo) – na rozdíl od manžela, který cokoli slyší, je schopný zopakovat slovo od slova.

Už před pár lety jsem začala věnovat každou neděli půl hodiny rozjímavému čtení Písma (po splnění dalších podmínek se tak dá získat odpustek pro duše v očistci). Po přednášce mě napadlo, že si při svých „půlhodinkách s Písmem“ vezmu blok a budu si opisovat přímou řeč Pána Ježíše. Když to řekl on, tak to určitě bude důležité. A tak jsem to tak začala dělat.

Často si díky těmto přepisům uvědomím různé souvislosti. Udivilo mě, jak často Ježíš mluví o svém nebeském Otci. A taky si častěji všímám, jak byl Ježíš třeba unavený, radostný, smutný... Podtrhávám si u toho, zvýrazňuji a kroužkuji, co mě zaujalo, a opravdu se to do té mojí paměti začalo ponořovat hlouběji. Teď se mi stává, že si na některou citaci vzpomenu jen tak. Dokonce si k tomu i někdy kreslím a začaly tak vznikat i humorné obrázky – třeba takový trám v mém oku stál za to (Mt 7,3).

Mám tyhle chvíle s Písmem moc ráda.

Jak se s Písmem modlíte vy? Využíváte při četbě a studiu Bible svá obdarování? A pokud se učíte pasáže z Písma, jak to děláte a proč?