Máme téměř tříletou dceru a tak nedí divu, že všude kde se objevím, narážím na otázky typu "Hele, vy neplánujete druhé?"

Pokud manželé nemohou mít děti, bojují s těmito otázkami na začátku svého společného života. Po určité době i lidem kolem dojde, že tohle téma je pro takový bezdětný pár velmi těžké. Ale pokud žena otěhotní napoprvé, jako je můj případ, zařazuje ji společnost do škatulky "děti ok". Už se nepočítá s tím, že další děti prostě (z různých důvodů) nemůže nikdy/momentálně mít. 

Mám někdy potřebu vykřičet do celého světa: "Plánujeme! Ale je nám to k ničemu!" Od porodu dcery mám problém s nadváhou a stálým přibíráním. Devadesát procent lidí si ale asi myslí, že těhotenství jenom asi strašně dlouho tajím. Takže mnoho lidem nejsou blbé ani otázky typu "Kdy máš termín...? Kdy to bude...?" Navíc mám kolem sebe samé těhotné nebo rodící.

My ženy se často otázkami mateřství velmi trápíme. Trápíme se těhotenstvím neplánovaným nebo nečekaným. Trápíme se když těhotenství nepřichází. Jenže na to, aby žena byla/nebyla těhotná, je potřeba i muž.

Zajímá mě jedna věc. Jak jsou na tom muži? Dotýkají se jich otázky na rodičovství, i když většinou mířené na jejich partnerky?

Někdy mám pocit, že tohle "odnášíme" prostě jen my ženy. Na nás se míří, my se s tím musíme vypořádat. My musíme odpovídat na zvědavé otázky. Muži jakoby v tomto případě stáli opodál a tvářili se, že se jich to vůbec netýká.

Je to proto, že to nesou ještě hůř než ženy? Je to proto, že krabičku "rodičovství" mají někde hodně vzadu a nemají potřebu ji otvírat? Nebo je to proto, že je to mužům jedno?

Jak se muži chováte v situacích, když se na vaše ženy valí: "Vy neplánujete..? Kdy bude druhé...? Jsi těhotná...? Nejsi náhodou v tom...?" a vašim ženám to není ani trochu příjemné?

Obrázek: Pixabay.com, Antranias (C00)

Autorkou je členka ŽMM