Následující text je volnou asociací na téma kněžství, důstojnost kněžského úřadu a financování chodu farnosti. Autorka není teologicky vzdělaná, prosím tedy o shovívavost.


Jedna z mála kamenných budov ve městě. Fara s hospodářským dvorem, sídlo děkana, ve stodole zaparkovaný povoz odpovídající důstojnosti úřadu děkana. Pomocný personál, hospodyně a tichá pracovna, kde vzdělaný moudrý muž vede matriky a připravuje kázání. 

Střih: tentýž prostor, jiná doba. Faru obývá vzdělaný moudrý muž, důstojný pán, který má "k ruce" ještě kaplana a jáhna. Dřevo na topení si chlapi chystají sami, ve stodole parkují auta a na prostorné farní zahradě vyrostl pastorační dům pro setkávání komunity. Stavba znamenala vysoké náklady, které nutně přinesly zadlužení farnosti. A tak důstojní mužové zvažují různé cesty, jak motivovat farní komunitu k příspěvkům na zapravení dluhu. Od farních oplatků, propisek a reflexních pásek vedla cesta až k farnímu hnojivu. Při úklidu kostelní půdy bylo získáno asi 60 kg netopýřího trusu, které pan farář nabalil do černých igelitových sáčků a v ohláškách po nedělní mši svaté oznámil, že si je lidé mohou odnést a revanžovat se ve sbírce na splácení dluhu. Je to tragikomické. Důstojný pán balí netopýří trus, aby se zužitkoval a zapravil dluh. Tohle je Církev. Jeden střípek do mozaiky.