Kolik podob má dávání? Je jedno cennější než druhé?

1) Desátky, peněžní dary. Pokud je tento způsob dávání někomu blízký, proč ne? Zvlášť pokud ví, má jistotu, že peníze se dostanou opravdu potřebným a propagovaný účel? Sice jsem se setkala s názorem, že není moc správné, když si křesťan vyžádá potvrzení o daru, aby si mohl snížit daňový základ nebo sportovec či firma si dělá reklamu tím, že je na seznamu sponzorů na nějaký projekt. Prý se jedná o určitý druh obchodu. Možné to je, ale na druhou stranu: raději ať dá na dobrou věc. Jestli dotyčnému podnikateli či sportovci pomůže, aby získal více zakázek, financí na potřebné vybavení, které povede ke zlepšení podmínek a vyšším výkonům, je to cesta k většímu množství prostředků, jež lze dát na dobročinné účely.

2) Věci. Šaty, které už nebudeme nosit, funkční ale nevyužité věci, které mohou posloužit někomu jinému. Snad v každém větším a možná i menším městě se najde Charita či podobné zařízení. Darování hmotné věci může být někomu bližší než dávat peníze. Má větší pocit jistoty, že konkrétní předmět opravdu poslouží a neskončí na účtě u někoho, kdo finančně na tom není ve skutečnosti tak zle, ale neumí hospodařit nebo chodí hrát na automatech.

3) Informace. V našem století ta nejcennější komodita. O zaměstnání, střechu nad hlavou může přijít dnes prakticky kdokoliv. Pokud vidíme, že dotyčný je bezradný kam se vrtnout, není od věci mu poradit, aby se zaregistroval například na Úřad práce, kde (za určitých podmínek) na nějakou dobu dostane podporu a stát mu bude hradit zdravotní i sociální pojištění, které si v době zaměstnaneckého poměru vpodstatě předplatil, protože on sám část prostředků ze svojí mzdy odváděl do systému. Také ho nasměrovat, na jaké dávky má nárok a kde se na to zeptat. 

Tahle pomoc je přínosná hlavně v první fázi po ztrátě zaměstnání nebo pokud je čerstvě nezaměstnaný ve věku, kdy by novou práci sotva sehnal: má zdravotní problémy, které mu znemožňují dělat například těžší fyzickou práci (a každý na papírování nebo sázení dat do počítače opravdu není nastavený), ale na invalidní důchod, ani částečný, nedosáhne, není mu dvacet, ba ani třicet, navíc se stará o své rodiče, kteří pomoc potřebují, a přitom nejsou na tom tak, aby na ně potomek získal péči o osobu blízkou. 

Jistě není od věci takového člověka povzbudit, aby se nebál vzít práci, která je méně placená, mimo jeho obor. I za cenu, že nejdříve bude jako brigádník. Není vyloučeno, že zaměstnavatel mu pak nabídne plnohodnotný pracovní poměr. Ať se poptá na možnost rekvalifikačních kurzů apod. Úplně ideální je, když víte, v čem je váš známý dobrý a můžete ho nasměrovat, kam se pracovně vrtnout, zda si třeba nezřídit živnost na pečení dortů, výrobu poliček, šití hraček. Popřípadě ho upozornit, že zrovna hledají člověka tam a tam, ať se přihlásí a odvolá se na vás. Zásadní je, abyste dotyčného, za něhož se zaručujete, pokud možno dobře znali. V opačném případě, problémy způsobené jím, pak ohrozí i pověst vaši. Mně osobně je nejbližší právě tento přístup, pomocí ke svépomoci.

4) Čas. Do určité míry souvisí s informacemi popsanými výše, které svému známému přátelsky a bezplatně podáváte. Také to ale může být konkrétní skutek: nabídnout se spolču maminek či rodin, které se schází po vaší pracovní době, že jim děti pohlídáte. Nebo opatrování dětí kamarádce či sourozenci, aby si čas od času mohli vyjít se svojí druhou polovičkou za kulturou jako za bezdětných časů.