Co si tak pamatuju, nikdy jsem nepochybovala nad tím, že domov je spoluutvářen vztahy a místem. Ale že jsou k tomu třeba věci, mě vlastně překvapilo. Tedy, jak je to s mým – poněkud materiálním – chápáním domova?

Zmínila jsem, že pro mě bylo odjakživa důležité místo domova. Místo, které je moje, kde si odpočinu, kam se můžu vracet. Místo, které znám. Začala jsem si to uvědomovat, když jsem mohla častěji nahlédnout do domovů jiných lidí. Začala jsem mít chuť svůj domov tvořit, ovlivňovat. O to víc, že jsem v dětství se sourozenci obývala obývací pokoj, jehož uspořádání jsem až tak zásadně ovlivnit nemohla.

Před asi deseti lety mně jeden stařičký kněz řekl, že je třeba být vzhledem k domovu nezávislý. Odvozoval to od své zkušenosti ze studií, kde dostal výpověď z bytu, ve kterém byl ubytovaný. Majitelka bytu mu tehdy řekla něco ve smyslu: “Nemám s Vámi žádné potíže, ale chci pokoj pro někoho jiného.” A on se do druhého dne, možná týdne, vystěhoval.

Proč to ti píšu? Přestože dodnes nevím, jestli jsem onomu knězi neporozuměla, nebo s ním nesouhlasím, celkem to tehdy vystihlo můj vztah k místu bydlení. Nevázat se, aby mě pak nebolelo loučení. Z kolejí jsem byla schopná odstěhovat se v jednom batohu. Notebook, sešit, propisky (pro jistotu dvě), hrnek, talíř, příbor, hrnec, ručník a kartáček. (Mezi námi by se do toho kolejního pokoje stejně víc věcí nevlezlo – podařilo se jim tam ke třem postelím přidat ještě stolek a skříňku a byli jsme rádi, že se dalo projít.)

Příjemně jsem si v té strohosti studentského pokoje odpočinula od věcí. Doma jsme totiž věcí měli hodně.

Rok nato jsem bydlela v bytě s dalšími studenty. Moje spolubydlící na konci semestru odlepovala plakáty, odnášela květiny, mikrovlnku, fén, housle... Přišel mně ten stres se zabydlováním a vystěhováváním celkem zbytečný. Ale bylo díky ní a jejím věcem v bytě tak milo.

A tak se učím budovat domov i pomocí věcí. Pořád mám ráda jednoduchost. Ale i určitý komfort. A tak jsem domů po dlouhé době koupila lis na česnek. Já vím, já vím, je to věc praktická, chladná a neosobní. Ale k mojí spokojenosti přispěla. A máme doma třeba i obraz. A květiny.