Minulý rok v týdnu před Slavností Těla a Krve Páně jsme s holkami připravovaly šaty, střevíčky, věnečky, košíčky a všechnu tu parádu, která je potřeba připravit, aby každá holčička mohla být tou nejkrásnější družičkou. Když jsem starší dceři zkoušela šaty zeptala se: "Budu princezna?"
Ano, protože tvůj tatínek je Král.
Slavením se zdůrazňuje reálná přítomnost Ježíše jako Boha i jako Člověka v Eucharistii. "Svátek svátosti se koná, na památku dne, kdy ona byla ustanovena."
Pamatuji si z dětství ty ohromné průvody, spoustu družiček s košíčky a mládenců se zvonečkami. V průvodu nechybí korouhve, kadidlo a pod baldachýnem Eucharistie... Na slavnost si s sebou lidé nosí věnečky upletené z lučního kvítí, které posvěcené mají chránit domy před živelnými pohromami.
Průvod, vyjití s tím nejvzácnějším co máme, opuštění těch svých míst v kostele a vyjít naproti těm venku, kteří Boha neznají, nebo možná znají, ale nechtějí ho znát. Je to i takové vyznání víry na veřejnosti. Na závěr přichází požehnání, požehnání pro všechny, pro ty věřící i pro ty nevěřící, kteří to sledují z chodníku, ale i pro ty, kteří to jen po očku sledují z okna. Požehnání pro celou vesnici/město.
Moc pěkný článek, ale upřímně řečeno ja Boží tělo, teda průvod, mame ho vzfy az v neděli... nemusím a proto radši jdu na dřívější mši...
Ve spolču jsme se kdysi zamýšleli nad tím, proč dnes způsoby tradičního církevního slavení jsou současnému Čechovi-katolíkovi poněkud cizí. Zaujal mě názor, že zánikem aristokracie u nás a zakořeněním jisté socialistické rovnosti, jsme se odnaučili "uctívat" vrchnost. Je pravda, že asi dost lidí by šlo raději s Kristem na vínko do sklépku, než mu projevovalo vznešené královské ovace.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.