Jestli se chcete vypravit s kočárkem po turistické značce na Cimburk, nedělejte to. My jsme to letos vyzkoušeli na vlastní kolečka. Ale vezměme to hezky po pořádku...
Do Koryčan, výchozího bodu naší pěší túry, sice vedou koleje, vlak po nich však už dávno nejezdí. Proto po Vláře dojedeme vlakem jen do Nemotic a pak kousek autobusem. Máme kliku, přijel nízkopodlažní. Pán s hrubosrstým foxteriérem nám dělá místo na plošině. Později se ukáže, že k němu patří ještě tři batohy, manželka a synek. Než nás mikrobus doveze do Koryčan, konverzujeme o Dášence, délce psího ocásku a o tom, že by Čapek měl opravit pohádku, když už se teď psům oháňky krátit nesmí.
V Koryčanech na náměstí dokupujeme v pekárně rohlíky a něco malého k nim a vyrážíme na Cimburk. Značka nás nejprve vede přes celou obec kolem vilek a domků se zahradami, koryčanské Koryny až do chatové kolonie. Dosud se s naším terénním kočárem jelo báječně. Dál začíná žůžo dobrodrůžo.
Chvílemi jdeme po příjemné lesní pěšině, většinu cesty však vysypali kvůli svážení dřeva štěrkem. Mládě bude v kočáru dobře vytřepané. Nejhorší úseky nakonec jeden z nás drncá s kočárem, druhý nese tašku s dítětem. Námaha ovšem stojí zato. V lese je nádherně. Stromy se teprve zahalují do něžného závoje z listí a sluníčko pálí skoro až moc. Když se chceme nasvačit, hledáme stín.
Než jsou všichni včetně dítěte nakrmení, svižným krokem nás dohání parta důchodkyň. Dávají se s námi do řeči, a tak se dozvídáme, že jsou z Prahy na zájezdu a tady dělají výlety. Zítra mají v plánu Buchlov a Buchlovice. Ženské na sebe poctivě čekají na každé křižovatce lesních cest, a tak je ještě několikrát míjíme a předbíháme, když si občas krátíme cestu přes potok. Pražandy nám nechtějí věřit, že pod kopcem nemáme auto a že jsme opravdu i s kočárkem jeli vlakem.
Po víc jak dvouhodinovém stoupání stojíme před hradem. Jak je obvyklé u většiny zřícenin, které někdo opravuje, za symbolický příspěvek dostanete papírového průvodce a můžete si hrad prošmejdit a prohlédnout po svém. U pokladny potkáváme naši známou rodinku z autobusu s foxteriérem.
Čas pokročil, a tak se shodujeme, že si cestu zpět do Koryčan zjednodušíme po silnici. Na rozcestníku s vybíráme jinou barvu trasy a vyrážíme. Občerstvujeme se krátce u studánky; o pár kilometrů dál míjíme odbočku na Horu sv. Klimenta. Tam jsme byli dva roky zpátky ještě bez kočáru, takže cyrilometodějské poutní místo pro letošek vynecháme.
Svištíme serpentinami po silnici jarním lesem a občas si to zkracujeme po pěšině. Co jsme se nahoru plahočili skoro tři hodiny, dolů do Koryčan sjedeme zpět za hodinku. Jen poslední úsek přes obec se na odpoledním slunci trochu táhne.
Máme hlad jak vlci, a tak na náměstí zamíříme do místního pohostinství na pozdní oběd. Hrachová polévka se jim trochu připekla, ale flamendr i těstoviny se špenátem jsou vynikající a vydatné. Protože je Bílá sobota, zastavujeme se u Božího hrobu v kostele. Chládek, ticho a klid jsou opravdu osvěžující.
Jak je naším zvykem, výlet završujeme zmrzlinou a za chvíli mikrobusem vyjíždíme z Koryčan zpět do Nemotic na nádraží.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.