Připravila jsem pro vás část svého současného "čtenářského deníku". Uvítám další čtenářské tipy a komentáře.


Jana Poncarová: Podbrdské ženy. Kniha mladé autorky, která má být terapeutickým vhledem do ženské linie jejich rodu. Hlavními ženskými postavami jsou babička Emilie, maminka Jana a dcera Johanka. Emilie se provdala krátce před II.svět. válkou do zemědělské usedlosti. Nebyla fyzicky připravená na těžkou práci a chybělo jí vlídné rodinné zázemí, na které byla doma zvyklá. Zemřela předčasně a malá Jana zůstala pouze s tatínkem. V dospělosti Jana dokázala vybudovat nový domov, postavit pohodlný dům, o kterém snila její matka, a přesto nebyla šťastná. Dcerka Johanka, nezávislá osobnost, si s matkou nerozuměla a osobní spokojenost hledá v pracovním uplatnění v zahraničí, kam odjela se svým chlapcem. Kniha je plná popisů vnitřního stresu a nepohody. Některé pasáže na mě působily až lacině, např.když Emilka vzpomínala na svoji maminku, jak spolu sbíraly léčivé rostliny. 

Přiznám se, že jsem už ztrácela chuť tuto knihu dočíst. Pokud bych ji měla srovnat s příběhem Druhý život Marýny G., která je také sondou o několik generací zpět, jsou Podbrdské ženy o mnoho řádů slabší. 

Harry Clifton: Na hřbetě Itálie. Oj, to bylo počteníčko. Anotace knihy zní: Jeden rok v horách Abruzza ve střední Itálii. Manželé pracující na svých literárních dílech se kvůli klidu na práci na rok přesunou do zapadlé vesnice v horách. Kniha je barvitým popisem života italského venkova, popisuje měnící se přírodu během jednoho roku (od léta do léta) i socioekonomickou situaci místních obyvatel.

Alena Mornštajnová: Hana. Nedaří se mi najít slova, jak tuto knihu popsat. Jiní čtenáři ji hodnotí takto: "mrazivě krásná a smutná". Velmi vážný děj prosvětluje naděje, kterou je pospolitost a pomoc v rodině.