Co pamatuji, mívá naše farnost koncem května svou mariánskou pouť do Křtin. Kostelové babičky přihrkají autobusem, rodiny s dětmi přifrčí autem; pěších poutníků rok od roku ubývá. My předloni - čerstvě zasnoubení - jsme se shodli, že autobusem to nic není, a vyrazili po svých. Dvacet kilometrů přece hravě zvládnem...

Loni, už jako manželé a já ve stavu 2v1, jsme si to zopakovali a letos jsme se rozhodli vyrazit i s kočárkem. Stejně jako minulý rok si cestu trochu zkracujeme a popojíždíme MHD do Mariánského údolí. 


Mládě v kočárku usnulo, sotva jsme vystoupili na zastávce. Rozpálenou betonovou džungli necháváme za zády a užíváme si příjemný chládek lesa. Tak jsme se zabrali do hovoru, že úplně zapomínáme odbočit nahoru do kopce a klikatíme se dál po modré značce údolím kolem potoka. Nakonec si vyšlápnem k Mokerské myslivně a s údivem zjišťujeme, kolik už je hodin. 

Kaple sv. Anny http://www.ochozubrna.cz/tipy-na-vylet/d-3894

Svištíme po červené dolů k Hostěnicím; mládě pořád ukázkově spí, a tak si dáváme jen krátkou pauzu na pití a rozhodujeme se zastavit až u kapličky svaté Anny. Překonáváme krátký kamenitý úsek k silnici a shodujeme se, že máme hlad jak vlci. Mládě taky...

U kaple-nekaple (jsou to jen výklenky se sochami a žádný vnitřní prostor s oltářem) se všichni občerstvíme a než nás začnou žrát komáři, vydáme se opět na cestu. Náhle naše značka zmizí v příkré strži. Co dál?

Stejně jako několikrát v minulosti využíváme, že kočár jde rozdělit. Luki nejprve snese kočárkovou tašku s mládětem, pak se vrací pro podvozek. Příští serpentiny sjíždíme radši po silnici a zkratku po červené značce necháváme kamzíkům. Tak trochu nechápu, jak jsem se tudy loni - těhotná - dokázala vypravit.

Nad Hádkem nás čeká další lahůdkový úsek - krásnou lesní cestu rozjezdily traktory tak, že opět musíme rozdělit kočár na dvě části a vyškrábat se mezi stromy do lesa. Místo májové pobožnosti v křtinském kostele to máme dneska i s křížovou cestou. A za své berou představy, že to na pouti stihneme i ke zpovědi. Do začátku mše už zbývá jenom hodina a před námi je ještě na pět kilometrů. To bude na těsno... Vzkazuji po andělech strážných, ať s tím něco udělají - my už rychleji jít nezvládnem.

Křtiny
Křtinský poutní chrám Jména Panny Marie   http://www.navyletbrno.cz/krtiny-kostel-v-procesu/

Ejhle - kde ještě loni kodrcala štěrková cesta, letos nacházíme novou asfaltku. Svištíme k Novému Dvoru. Mláděti se moc líbí, když Luki posílá kočár před sebou. Kousek od statku však asfaltka končí a my musíme opět po štěrku. "Ať mír dál zůstává touto krajinou..." rozléhá se z nedaleké ekofarmy a mládě mrčí v kočárku, protože to drncá až příliš. Aby mír dál zůstal s touto krajinou, bere Luki mládě do náruče a já hrkám po kamenech prázdným kočárem.

Na kraji Březiny děláme krátkou pauzu na pití. Mládě už je zmožené a potřebuje si v klidu zdřímnout, a tak se rozhodujeme jet poslední 2 kilometry po silnici a ne po kodrcavé polňačce. Opět v duchu vzývám anděly strážné - tentokrát proto, aby nás nesejmulo nějaké auto v protisměru. 

Křtiny  https://www.zamek-krtiny.cz/portfolio/krtinsky-chram/

Zvony ohlašují začátek mše, když míjíme ceduli Křtiny. Ještě pár set metrů a jsme tam. Zdoláme dvoje schody, a než skončí uvítací ceremonie, navlečeme rozespalé mládě do čepice, kabátku a fusaku. Teplotní rozdíl chladného barokního chrámu a dusna venku dělá přinejmenším 15 stupňů. 

Andělé strážní pomohli, nejen že jsme stihli začátek mše, ale kde se vzal, tu se vzal, objevil se během žalmu zpovědník - řádový bratr v bílé kutně a huńatém vlněném svetru. Neváhám ani minutu, předávám mládě manželovi a mizím ve zpovědnici. Než se rozezní evangelium, dostávám rozhřešení a vzápětí zpovědník opět mizí.

Mládě začíná být nespokojené, a tak abychom nerušili věřící, trávíme bohoslužbu oběti mezi vchodovými dveřmi - výhled ke kněžišti dokonalý a navíc minimálně o pět stupňů tepla víc.

Místo světelného průvodu ambity ještě před cestou rychle odbíháme mládě přebalit a za chvíli už frčíme zpátky domů autobusem s kostelovými babičkami. Opět máme kliku - místo klasického zájezdového přijel takový, co má menší plošinu pro kočárky u zadnějších dveří.

Zkušenost z téhle pouti: Andělé strážní dokážou pomoci v mnohé zapeklité situaci. A Pánu Bohu nechybí smysl pro humor :)  (I když mám občas podezření, že mu není tak úplně cizí ani ten černý...)