Kdyby tohle mělo být všechno, byla bys spokojená s tím, co jsi dokázala?
Můžeš být na svůj život hrdá? Vážně jsi ho prožila, jak nejlépe jsi mohla?
z knihy Jenny Oliver Pod španělským sluncem
Nedávno jsem přečetla životopisný román o Santinim. Zelená Hora u Žďáru, Křtiny, Kutná Hora-Sedlec, Obyčtov, Bobrová... a několik desítek dalších kaplí, kostelů, zámků i klášterů vzešlo z plánů geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Eichela.
Celý život trpěl fyzickou vadou - kulhal a měl zkřivenou páteř. Pochoval tři syny a pak i první manželku, která uchřadla žalem po smrti svých dětí. Sám zemřel v pouhých 47 letech. Přesto, nebo možná právě proto horečně tvořil, aby po sobě zanechal úctyhodný architektonický odkaz ke cti a slávě Boží.
A co já? Využívám svých schopností na maximum? Nebo stále čekám na "ideální" okamžik?
Zatím se mi vždycky vyplatilo řídit se zásadou:
Dělej dobře a naplno to, co máš, a dostaneš příležitost dělat to, co chceš.
Krásné heslo, ten závěr. Díky.
Clanok ma zaujal. A velmi vazne som sa pytala a odpovedala: urobila som vsetko, co bolo v mojich silach. Urobit, vsetko, co clovek vladze staci.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.