Už několik měsíců mám nového šéfa. Můj život se tím změnil o 180 stupňů. A protože taková změna se stane jednou za dlouhý čas, rozhodla jsem se něco o něm napsat.
Můj šéf je docela malý, ale křičet umí pořádně. Často kroutím hlavou nad tím, jak je nesamostatný. I kdybych jej od rána do večera na rukou nosila, vždy si najde něco, kvůli čemu zakřičí. Zpočátku se jevil jako málomluvný tvor. Časem se naučil vyjadřovat se v jednoduchých pokynech, kterým stále občas nerozumím. Jeho vkus doposud nechápu. Uvažte, kolik lidí si dá rádo černou kávu - tedy kávu bez mléka. Nikoliv můj šéf - pořád pije mléko bez kávy. A přitom se chová, jako by kofein bylo to, co mu koluje v žilách místo krve. Když už je řeč o krvi, jsem si jistá, že modrou krev nemá. Je “jen” naspeedovaný a jsem to já, koho nejvíce vycucává. A to doslova. Jeho nároky mě neustále dostávají. Pracovní doba nezná konce ani začátku, zkrátka je nepřetržitá. Navíc šéf vyžaduje péči o soukromí a nezřídka se stává, že na mně úplně visí.
Možná už tušíte, o kom je řeč. Ano, před pár měsíci jsem se stala mámou. Mým novým šéfem je náš úžasný syn. Od chvíle, kdy se narodil, přesněji řečeno už nějakou dobu před svým velkolepým příchodem na svět se snažil řídit můj život. Okamžikem porodu se jednoznačně stal tím, kdo určuje mé pracovní tempo. Některé dny (a jej jich většina) připomínají pořádnou jízdu. Asi jako na kolotoči. Rytmus udávají činnosti jako je krmení, přebalování, praní a vaření. Tyto aktivity se střídají stále dokola a s neochvějnou jistotou se vždy po čase ohlásí změna. V čemkoli, ať už je to potřeba rozhlížet se z kočárku nebo větší velikost oblečení. Čas od času mě šéfík překvapí novou dovedností či dokonce slovem. Nakonec je změna to jediné, na co se u šéfa můžu spolehnout.
Pěkné přirovnání i příspěvek. Jen mě buchlo do očí těch 360 stupňů. To by jsi byla na stejném místě. Správně by mělo být o 180 stupňů, pokud myslíš to, že se Ti život otočil úplně naruby. 😉
Ano, super postřeh! Díky ;)
Být pod takovým šéfem, to raději dám výpověd a jdu dělat jinde! Ono to někdy nejde. Má žena dělala v hospodě šéfkuchařku a pomocná kuchařka si začala se šéfem a chtěla už v hospodě velet. Má žena po čase vybuchla a to tam něco takového nikdy nezažili. Já to zažíval doma často. Šéf byl její přítel od dětství ale po tom vzteklým výbuchu jí dal na hodinu výpověd. Nikdy ji už tam nechtěl vidět. Povídala mi, že v ní ta zlost překypěla, jak doma se mnou. Já pochopil, jak zlé to bylo. Také jsem chápal hostinského. Já ženě hodinovou výpověd dát nemohl. Po pěti letech jsem ji stejně dal a odstěhoval jsem se do jiného kraje.
No, myslím, že jsou zaměstnání, kde jen tak prásknout dveřma a dát výpověď nejde. Zvlášť, když je člověk na "dovolené", žejo.
@Šarče držím palce, ať se vám přes všechny obtíže v nové práci líbí. A doufám, že Vás šéf alespoň dobře platí. :-)
@deFlegmatique pochopil :) díky! Dětská měna je nejhezčí - spokojený úsměv ☺
Šárko, máš veselé dítě? Jistě jsi už pozorovala i jiné děti a víš, že jsou velké rozdíly v povaze dítěte už od kolébky.
@kacarovi3 ano, náš syn je hodně veselý 😊
Viděla jsi animák Mimišéf (The Baby Boss)? :)
Nene, ale jak se dívám na trailer, může to být vtipné :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.