Vánoce - svátky jídla, veselí, opulentní spotřeby, dávání dárečků a zavřených úřadů. A k tomu rodinná idylka jako z Ladových pohlednic. Dle křesťanské tradice přichází Bůh jako obyčejné dítě. Ježíšek... se nám narodí, ale kdy nám opravdu vstoupí do života? 

Výčet toho, co k těmto svátkům patří, je velmi pestrý. Je to trochu jako mít  vlastní recepis, složený z dávných obyčejů, vůní a přírodních daností (v našem podnebném pásu je to výzdoba ze stálezelených rostlin). Lidé vychovaní v křesťanské víře slaví narození Ježíše. Vyprávíme si příběh o jeho narození a znázorňujeme si jej "stavěním betléma". To je prvek spojující. Tradice tajemné postavy, která nikým neviděna, doručí nadílku, je pestrá tak, jako jsou rozdílné jednotlivé národy (a někdy se to liší i mezi regiony dané země). Známe Ježíška (Christkind, Julemand), dárky nosí i svatá zvířata (v Sýrii je to velbloud patřící Třem králům) a svatí mužové - Mikuláš v Polsku a Basilej v Řecku. Vyprávění o Santovi by pravděpodobně vyšlo na samostatný článek. Stromeček někde nosí tatínek, někde Ježíšek a děti stromek uvidí až nazdobený a rozsvícený. 

Objem vánočních nezbytností uměle přifukují obchodníci. Letos jsem konečně pochopila smysl vánočního pyžama (overal s kapucou pro chlapy se vzorem sobů mě fakt rozesmál). Je to jeden z důležitých svátečních oděvů pro ty národy, které mají svůj obdarovávací zvyk ráno 25. prosince. Radostně vyskakují ve vánočním pyžamu z postele ke stromečku a žasnou nad dárky. 

Těžko říct, co je dobře a špatně. Žijeme přehlceni obrázky krásné předvánoční pohody, přátelé spolu popíjejí punč v dobré shodě, děti způsobně pomáhají péct cukroví apod. Byt je vyzdoben a nasvícen...Budiž, když to jeho obyvatele těší, ale není to povinnost. Stejně tak není povinnost brzy ráno vstát a jít na roráty. Osobní radost, nebo jiný pojmenovatelný přínos z nich, je velmi niterný. Nedá se předat a jako obchodník byste jej "prodával" dost těžko.

Říká se, že můj dům je můj hrad. Tak se nedejte rušit tím, že jinde začínají s Vánocemi dříve...