Začínám třetí týden domácího vězení. Tedy ne úplně doslovně, protože manžel mi umožňuje po odpolednách konat psychohygienu, ať už je to ve formě procházky, nákupu nebo hodiny squashe.
Již dva týdny bojují naše holčičky s nějakou chřipkou či ošklivým nachlazením. Vysoké horečky, schvácenost, kašel, rýma. Mladší dcera není žádný mazel, ale skoro týden odmítala spát jinak než na hrudníku někoho blízkého.
Myslím na to, že maminky jsou často opěvovány právě za ty probděné noci, za hodiny prosezené u lůžka nemocného dítěte, za péči, kterou svým dětem věnují.
Jo, je to náročné. Únava je veliká… Ale ta něha, která mne zaplavuje při pohledu na to spící dítě. Ten klid a čistota, které z dítěte sálají, ať už spí vedle vás nebo na vás. To všechno mne nesmírně obohacuje.
Tak jen chci s vámi sdílet svoje nadšení z dětí. Z jejich krásy, něžnosti a míru, který vyzařují. Z toho, že mám pocit, že jsem více obdarována, než vyčerpána.
to je moc krásný:-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.