Přinášíme společné knižní tipy pro zimní dlouhé chvíle:

Narodili se, aby přežili (Wendy Holden) 

Tato kniha na mě zapůsobila opravdu hodně. Jsou to skutečné příběhy tří na sobě nezávislých židovských žen, které těhotné přijely do koncentračního tábora v Osvětimi a odtud byly transportovány do jiných pracovních táborů, kde se jim za hrůzných podmínek (nulová hygiena, vyhladovění skoro až k smrti) narodily děti, které vše jako zázrakem přežily (také díky osvobození táborů a konci války) a žijí dodnes. Tato kniha může mít přesah i do našeho života. Vždy když budeme prožívat těžké chvíle se svými dětmi, můžeme si vzpomenout na tyto ženy, co všechno pro své děti musely zvládnout, vytrpět, jak o ně bojovaly. Každé dítě je zázrak a když Bůh bude chtít, aby žilo, bude žít, protože "dřív než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dřív než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě." (Jer 1,5)  A pokud přemýšlíme, jestli právě dnešní doba je vhodná k přivedení dětí na tento svět, opět nám příběhy těchto žen můžou ukázat, že se vlastně máme moc dobře, že jsme spolu, svobodní, máme kde bydlet a co jíst. Nic z toho pro ně nebylo samozřejmé, přesto se dokonce jedna z nich se svým manželem i dobrovolně rozhodla mít dítě, ačkoli již několik let žili v terezínském židovském ghettu, kde byly životní podmínky jen o trochu lepší než v koncentračním táboře. Čtení této knihy pro mě jako matku bylo místy velmi emočně náročné, myslím si ale, že je důležité dozvídat o hrůzných činech holocaustu, abychom byli vnímavější k hrozbě, že se něco podobného může opakovat. A rozhodně mi přijde, že výrazněji se do paměti vryje něčí reálný příběh na pozadí historických událostí než jen strohá fakta z hodin dějepisu. 

@Atisa

 

Dvojtáta (Vojtěch Bernatský)

Deníkové zápisky dvojnásobného tatínka a sportovního reportéra. Odpočinkové, vtipné čtení, které mě pohladilo po duši. I když je to místy patetické, líbilo se mi, že muž umí vyjádřit vděčnost za svou rodičovskou roli a bohatství, které s dětmi do života přichází. 

@fragaria