Už je to rok a 16 dní, co jsem se rozhodla, že si mobil odpojím od wi-fi. 

A bylo to super rozhodnutí. Teď zpětně ani nechápu, jak jsem na něm mohla být tak závislá. Koukala jsem do mobilu co minutu. 

Štvalo to děti, štvalo to manžela, štvalo to nakonec i mě. Ale neuměla jsem si pomoct. Facebook, messenger, whatsapp, signály, články, diskuze, videa... Byl jsem naštvaná, že si nemůžu dočíst článek/diskuzi, když po mě děti něco chtěly. Bála jsem se, že něco prošvihnu, když se nepodívám. Těšila jsem se, až si zase zapnu mobil a podívám se, co je nového. Přišlo mi super, že jsem ve spojení se "světem". Kradlo mi to ale čas, energii, i chuť do života. A to jsem si myslela, jak si "relaxuju", když jsem ve volné chvilce sjížděla diskuze... Přitom jsem cítila akorát tak víc nepokoje. V hlavě mi pořád šrotovalo, co jsem si četla.. kolikrát mě diskuze hodně rozčílila.. a zapomínala jsem při tom žít TADY A TEĎ.

Rok 2019 byl super. Víc jsem se dívala dětem do tváře, víc jsem se jim mohla věnovat. Počítač stačil jednou, dvakrát denně, nebo vůbec. Víc času na tvoření, víc času na modlitbu, víc času na knížky.

Je mi jasné, že kdybych se na mobilu připojila k internetu, tak jsem v tom za chvilku zas.

Tak jestli někoho inspiruju, budu ráda. Sama teď nechápu, jak moc jsem to přeháněla..

 

odkaz na loňský článek