Loňský rok nás - tedy mě a manžela -  hodně školil. Řešili jsme pro nás hodně důležité změny a to jde vždycky ruku v ruce nejen se získáváním nových zkušeností, ale i dalším poznáváním a posouváním sebe sama.  A to se přesně trefovalo do míst, kde i dnes cítím, že máme mezery. Nikdo nejsme dokonalý, ale důležité je, že na sobě můžeme pracovat.  A naopak - s  radostí jsme viděli, v čem jsme silní a sehraní. 

I když jsme si s manželem hodně povídali a stále povídáme, rozebírat tu jeho nitro mi nepřísluší. Mohu přinést mé malé svědectví, jestli se tomu tak dá říkat...

Snad nejvíc za poslední roky dostávala za uši moje netrpělivost a paličatost. Všechno ideálně teď a hned. Nejlíp podle sebe. A dost často jsem do toho Boha prostě zapomněla nebo nechtěla zvát. Vidím tam jistou podobnost s  mými pozemskými vztahy. Taky si ráda rozhoduji co a jak... a stejně tak, jako to se mnou nevzdali a možná i občas teď v dospělosti nevzdávají rodiče...tak jako má se mnou svatou trpělivost můj manžel, tak ani Bůh  to se mnou  nevzdal. Zase, zase a ještě několikrát mi ukazoval, že je tady. 

Někdy v září či v říjnu tu některá z vás v ŽMM psala, jak rychle u ní zapůsobila modlitba. Tenkrát jsem se nad tím možná trochu usmála, jak je to pěkný, ale... A za pár týdnů jsem rychlost vyslyšení některých naších modliteb pocítila doslova na vlastní kůži. Roky řeším u zpovědí i sama se sebou, jak mám problém se soustředěnou a aspoň trochu pravidelnou modlitbou. A my jsme se s tou modlitbou loni zase intenzivněji našly, sehrály a objev roku - ono je super, že ty naše, možná častěji starosti než díky, můžeme poslat výš :) 

Před více jak deseti lety nám na animátorském kurzu pouštěli film Vzepřít se obrům. Od té doby jsem ho měla zafixovaný jako " ok, koukatelné, moc zázraků najednou..."amerika" tomu rozhodně nechybí". Ale ráda jsem se k němu občas vrátila. Proč se pozitivně nenaladit, že ? A loni jsem si na něj zase čas našla jenže... najednou jsem v tom viděla obtisklé naše situace - bydlení, dítě...sice trochu jinak, ale bylo to tam. Začala jsem si znovu uvědomovat, jak moc je potřeba naslouchat Bohu a slyšet volání. A na druhou stranu se umět otevřít a nebát se zavolat. A myslím, že to neplatí jen ve vztahu k Bohu, ale i k lidem. A když po večerech, kdy mrňousci spokojeně oddechují v postýlkách, sepisuji tento článek, tak si uvědomuji, jak jsme vlastně celý rok volali a byli voláni...

 

TADY JSEM ! Volal přicházející rok 2019 a my do něj šli s očekáváním, co nám přinese.  
TADY JSEM ! A jsem z poloviny prázdný…Možná už dlouho křičel manželův rodný dům a my neslyšeli a hledali  další po celém okrese.  Až jsme mu jednoho dne odpověděli  „I MY TADY JSME!“ 
TAK JSEM TADY !  Hlásil dopis na stole a my nedočkavě trhali obálku, abychom zjistili co a jak. 
Dobrý den. TAK JSME TU! Zdravili jsme na úřadě a naše oči těkavě přejížděly několikastránkový spis. 
     ….. 
TAK JSEM TADY ! Opět hlásil dopis na stole a tehdy já sama nedočkavě trhala obálku a volala manželovi do práce, že to přípravné a schvalovací martýrium je za námi a jsme v evidenci čekatelů na dítko.  Kdypak asi ?! 
PANE, JSME TADY  a podle toho, jak zatím věcí zapadají to vypadá, že máš s námi další  plány ? 
TADY JSME… občas zničení, unavení , ale rekonstrukce běží naplno.  Naše rodiny nabízí  „ JSME TU PRO VÁS“ a pomůžeme  prací, hlídáním, úklidem… 
       …..
TADY JSME DOMA !  Díky tobě, Pane !  
        ….. 
„Mami, tati ! TADY JSEM ! Jsem už velká holka a jdu poprvé do školky. 
TADY JSEM. Tady jsem, Bože a jestli mám být nějakou dobu prospěšná v této oblasti, tak tu výzvu přijímám. Aspoň vykryju zbývající část rodičovské dovolené a rodina si maličko zvykne, že i já budu jednou v práci. Stejně tak, jako malá chodí do školky jen dvě dopoledne v týdnu, tak i já vlastně začnu pozvolně. Proč ne :) 
Čím dál častěji se přistihnu jak volám :Pane , TADY JSME !  Jakou máš pro nás další cestu ? Pololetí a s ním konec rodičovské se blíží, přesto mé hledání práce je poněkud vlažné, trochu doufáme že …  
        ….. 
„TAK JSME TADY !“ volá na mě švagrová a přiváží na hlídání synovečka. Fajn, aspoň si zkusím dvě děti. Synoveček je ve věku dítka, které by k nám mohlo dle natipování přijít, no tak do toho! :)
Během hlídání se ozývá další TADY JSEEEMa navíc vytrvale vyzváním, na displeji mám předvolbu krajského města a je to důležité…“Doprčic, mobil…kde mám mobil?! „  


TADY JSI máme o tobě zatím málo informací, ale velkou naději. 
TADY JSI…už o tobě víme víc a víme z fotek jak vypadáš. Jaképak bude první setkání ?  
TADY JSI!  TADY JSME! Kamarádka,která věděla, že za tebou jedeme, nám přála lásku na první pohled. Je ! 
       …… 
Páteční odpoledne. Radost z další milé poznávací návštěvy. Zvědavé přihlášení do datovky. Naposled před víkendem a pak už klid…kdo by ještě pracoval ?  TADY JSEM!!! Studená sprcha, jobovka…říkejme tomu, jak chceme, každopádně „zpráva dne“ a  máme co dělat, abychom se s jejím obsahem přes víkend popasovali. Emoce, zklamání… Opravdu vše "v nejlepším zájmu dítěte“? Přijetí, smíření, časem snad i pochopení… 
        ….. 
TADY JSEM ! Jsem datum soudního jednání blízko Vánoc. Rodina  nás varuje před dalším zklamáním. Snažíme se na to neupínat, ať nejsme na tak radostné svátky rozhození, kdyby to nevyšlo. 
Pane, prosím, Tvá vůle se staň, ale prosíme - je - li to trochu možné,  ať už to máme za sebou a můžeme svátky Tvého narození oslavit společně.  

TADY  JSEM. „ Hle otevřel jsem před tebou dveře a nikdo je nemůže zavřít...“ Tento úryvek nás nesl ten měsíc navíc mezi dvěma jednáními. Pořád jsme věřili, že když nám Bůh postupně otevíral dveře dál a dál, že to dopadne. Ještě den před jednáním se objevily nějaké nečekané věci, ale s Boží pomocí to dopadlo ! 

A TAK JSME TADY .  „Narodil se Kristus Pán“ jsme zpívali už ve čtyřech :)

 

Deo gratias !