U nás v nemocnici v pravidelných intervalech probíhají vernisáže a výstavy.


Doposud mě lidsky nic tak neoslovilo, jako aktuální audiovizuální výstava Tehdy/Vtedy.

Jedna mladá šikovná cérka Tereza Uřičářová šla původně za paní, spjatou od nepaměti s Tvarožnou Lhotou, jejíž jméno bylo věhlasné ve spojitosti s folklórem, šitím, vyšíváním krojů, zeptat se na konkrétní věci ohledně krojů. Setkání vyústilo vyprávěním pohnutého života této paní a její rodiny za války a v temnotě politického režimu. To odstartovalo realizování dávné touhy autorky dozvědět se něco více o našich pamětnících, jak žili, jak vyrůstali, proč zůstali věrni rodnému kraji aj. Kritériem projetku byli lidé v důchodovém věku v kategorii nad 70 let. Postupně se přidali další mladí lidé,  byla oslovena i slovenská strana (projekt vznikal v roce 2018, kdy jsme si připomínali 100 let od založení Československé republiky, proto byl nápad porovnat podobnost podmínek života pamětníků v ČR i SR).

Vznikla skupina celkem 8 mladých lidí, kdy 4 z nich mapovali příběhy ve Tvarožné Lhotě (ČR) a další 4 v Kútoch (SR). Setkávali se s lidmi v rozhovorech, tyto rozhovory nahrávali, také fotili, projekt dal vzniknout knize Tehdy/Vtedy a stejně tak audiovizuální výstavě, kdy je možné nejen si prohlédnout knížku, ale i fotky a rovněž poslechnout si části rozhovorů. Téma dotazů je časově ohraničeno - od dětství mluvčích po rok 1989. 

Vnímám preciznost ve všech detailech, neboť i ty fotografie jsou zasazeny do retro rámů, na panelech, působící jako nalíčené válečkem s typickými ornamenty, s jemnými pastelovými odstíny barev (symbolizující domov, jakobyste se dívali na zeď v obýváku), dokonce i vůně barev mi připomíná ještě moje dětství. Z každého kouska instalace přímo dýchne historie a autentičnost. Je poznat, že v projektu autoři zanechali kus srdce. Autorka projektu Tereza Uřičářová říká, že měla obrovské štěstí na spolupracovníky, že práce na tomto projektu byla nesmírně inspirativní a zdůrazňuje, že jde o kolektivní práci, i když to může působit, že nejvíc slyšet a vidět je ona. Vřele doporučuji webové stránky: https://tehdy-vtedy.webnode.cz, kde najdete o projektu vše podstatné. 

Svět se mění, ale smyslem celého projektu bylo v neposlední řadě trvale zachytit v (ne)obyčejných příbězích pamětníků hodnoty ducha. Vždyť lidé, mající vztah ke kořenům (i vlasti), vymírají, a je to vidět i na mizejících tradicích a zvycích (ubývá chození v krojích ve všedních dnech, ubývá tradičních řemesel, ubývá charekteristické nářečí.., proto např. i kniha je ponechána v původním nářečí).

Autorka chtěla tímto projektem zachytit aspoň kousíček toho všeho, život v jeho každodennosti v proměnách času. 

A každý asi vnímá, že s postupným vymíráním lidí-pamětníků, ztrácíme i něco z nás..

 

zdroj fotografie, archiv: https://tehdy-vtedy.webnode.cz