Jaro je v plném proudu a já si užívám toho, že konečně mám nějaký vlastní prostor pro svou realizaci, tedy zahrádku. Tak seju a sázím všechno možné, především to, co se dá sníst. A učím se pěstovat si vlastní jídlo. Zatím k tomu nemám existenční důvody, ale prostě mě to baví a naplňuje. Ten pocit, že si můžu něco vypěstovat a sníst rovnou ze zahrady, že to zvládnu, to je úžasné.

Přicházím se zamyšlením nad souvislostí ochrany Božího stvoření a pěstováním si vlastního jídla. Myslím si, že každý člověk by si měl pěstovat alespoň nějaké jídlo. Každý podle možností. I jen na okenním parapetu se dají vypěstovat bylinky, kterými se dá ozvláštnit jídlo. Já mám vždycky ohromnou radost, když najednou ze semínek začnou růst malé rostlinky. A ony jsou větší a větší. To je neuvěřitelné co dokáže vyrůst z tak malého semínka. Člověk úplně kontempluje tu krásu a dokonalost Božího stvoření.

Už začíná růst koriandr

Když si zkusíme, jaké to je vypěstovat si něco k jídlu, přestaneme jídlem zbytečně plýtvat, protože najednou vidíme, že to není jen tak něco vypěstovat, že za tím stojí nějaké úsilí. A můžeme zde pocítit bázeň Boží. Že to vlastně nemáme zase tolik v rukou. Pokud třeba nebudeme mít vodu, nic nám nevyroste. Pokud přijde nepříznivé počasí, může nám to úrodu poškodit. Proto si myslím a uvědomuji si to hlavně až teď, co se aktivně zapojuji do pěstování vlastního jídla, že je důležité modlit se za dobrou úrodu. Pokud nebude úroda, nebudeme mít co jíst.

 

Dalším pro mě stále důležitějším důvodem, proč si pěstovat vlastní jídlo, je ochrana Božího stvoření. Ještě před dvěma lety jsem netušila, co se vlastně děje se zemědělskou půdou. Ráda čtu různé knihy o pěstování, ale spíše pěstování v souladu s přírodou, bez používání umělých hnojiv a postřiků. Jde to, určitě to jde, ale v menším měřítku. To je právě problém obrovských lánů polí. Pokud zemědělci nechají půdu jen tak odhalenou, ona časem eroduje, úrodná část se odplavuje, vítr ji odfoukne. A jestliže o půdu správně nepečují, nedodávají do ní humus, což běžní konvenční zemědělci příliš nedělají, spíše používají umělá hnojiva, díky nimž sice rostliny vyrostou, degraduje půda stále více. Postrádá schopnost zadržovat vodu, chybí jí půdní mikroorganismy. Pak se nemůžeme divit, že tu máme sucho. Já vím, chápu, že pěstovat takto ve velkém je jiným způsobem velmi obtížné. 

Jako lidé jsme se odtrhli od produkce svého jídla, mnozí z nás si jej jen kupujeme a nezajímáme se, kde a za jakých podmínek vzniklo. Proto si stále více uvědomuji hodnotu, jakou má pro ochranu Božího stvoření pěstovat si alespoň nějaké vlastní jídlo. Považuji za důležité kupovat bio potraviny, tedy potraviny z ekologického zemědělství, kde se mnohem více pečuje o půdu. Nejde tady ani tak o tu nálepku „bio“, tu ani ty potraviny nemusí mít, ale spíše o pěstování v malém s ohledem na životní prostředí a co největší lokálnost. Co si tady vypěstujeme, to si taky sníme. Můžeme mít nad tím způsobem produkce mnohem větší kontrolu.

Měli bychom se zajímat o to, jakým způsobem bylo naše jídlo vyprodukováno. Podle mého názoru tak můžeme přispět k ochraně Božího stvoření. A je super pocit vyjít si na zahradu, balkon či k okennímu parapetu a utrhnout si vlastnoručně vypěstované jídlo! 

 

Pěstujete něco?