Tuto knihu bych ráda doporučila všem. Hodně mi otevřela oči v tom, jak rozdílně přemýšlí ženy a muži. V některých popisovaných situacích jsem se přímo našla. V popisku u knihy je toto: „Žena má jednu důležitou potřebu - musí cítit, že ji manžel miluje. Pokud je tato její potřeba naplněna, je šťastná. Muž má také jednu důležitou potřebu - musí cítit, že si ho manželka váží. Když je tato jeho potřeba naplněna, je šťastný. Jestliže některá z těchto potřeb naplněna není, situace začne být zoufalá. Kniha Láska a úcta vám ukáže, proč na sebe manželé reagují negativně a jak lze rychle a bez zbytečných těžkostí vzájemné konflikty vyřešit. Kniha vychází z třiceti let poradenské praxe a zkoumání Dr. Eggerichse.“

 

Přidávám pár mých výpisků:

Efezským 5,33 A tak i každý z vás bez výjimky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.

Žena má mít muže v bezpodmínečné úctě, i když manžel porušuje přikázání milovat. Muž je vyzván, aby bezpodmínečně miloval neuctivou manželku.

Muž si je ženinou láskou jist. Ale - když se mužů zeptám - je s vámi žena spokojená? Muž: "Ani náhodou." Žena s ním nesouhlasí a dává mu to najevo. Její muž tedy dospěje k tomu, že bude ženu nelaskavým jednáním motivovat, aby byla uctivější. Žena se muže snaží k větší lásce motivovat, že si stěžuje a kritizuje ho.

Žena se za méně než jednu minutu dokáže cítit nemilovaná a obvinit muže, že ji nemiluje. Mezitím manžel začíná být nespokojený se ženou, když říká, že je necitlivý. Muž má mantru - nejsem dost dobrý, nikdy se jí nezavděčím. Muž si opět připadá znevažovaný nebo aspoň nespravedlivě kritizovaný.

Proč Bůh neřekl, aby žena muže milovala? Hospodin stvořil ženu, aby milovala. Její pečující přístup, citlivost, láska a soucit - to je součástí její přirozenosti. Bůh učinil ženu tak, aby uměla milovat a milovala.

Žena potřebuje lásku stejně jako vzduch, aby mohla dýchat - když muž vyskakuje, šlape jí na dýchací hadici (napojenou na nádrž lásky). Jednoduše řečeno, když se pošlapává její nejhlubší potřeba, můžete čekat, že bude reagovat negativně.

I muž má dýchací hadici - úctu, a když k němu tento vzduch proudí, je mu dobře.

Když muž slyší negativní kritiku, začne si ji vykládat jako pohrdání.

Ona kritizuje z lásky. On slyší jen neúctu. On se vzdaluje, aby se spor ještě víc nevyostřil, ona vidí jen, že jí neprojevuje lásku.

Muži mají šifru cti. Když se žena pustí do manžela, nechce s ní bojovat slovně ani fyzicky. Když o něm žena mluví urážlivě nebo ho kritizuje, on jen potichu sedí, což ji ještě víc rozzuří. Vnímá ho jako chladného a lhostejného. On si říká: "To je neuvěřitelné. Moje žena se mnou jedná neuctivě." Ve skutečnosti opovržlivě. Kruh šílenství se točí dál. Čím hlasitěji žena mluví, tím je on tišší. Ženy bojují slovy. Muži si můžou pod tím náporem připadat bezmocní.

Ve skutečnosti - manželé mají dobré úmysly - neví, jak je vyjádřit - pak následuje rozvod.

 

 

 

Kdykoli si žena stěžuje, kritizuje nebo křičí, vysílá zašifrovanou zprávu - potřebuji tvou lásku! A kdykoli muž mluví drsně, nebo nemluví vůbec - vysílá zašifrovanou zprávu - potřebuji tvou úctu!

"Opravdu si tě vážím." Spousta mužů to od svých žen neslyší. Potřeba, kterou v jeho srdci stvořil Bůh, je přehlížena. Jako se ženy bojí, že nebudou milovány, muži se bojí neúcty - pohrdání. Muži potřebují a touží, aby jim manželka prokazovala čest a úctu.

Žena chce, aby ji někdo miloval, aby byla pro někoho výjimečná, nejdůležitější člověk na světě - a není egocentrická. Muž potřebuje úctu - a není arogantní.

Když žena necítí mužovu lásku, snaží se mu přiblížit. Musíme si promluvit - žena jedná stejně jako by jednala s kamarádkou - slovně vyjádří pocity - obě řeknou, co mají na srdci, instinktivně ví, že to povede ke smíření. Jedna z nich řekne: "No jo, udělala jsem chybu". Druhá: "No já taky. Odpustíš mi prosím?" Za chvíli se obě obejmou. Ženy myslí, že u mužů je to stejně. Když problém - vnímá to jako nelásku, jde k muži, aby řekla pocity. Jejím cílem je, aby se jeden druhému omluvili a objali. Tak se snaží udržet manželství svěží.

Žena ale nevidí velký rozdíl. K manželovi bude kritičtější než ke kamarádce. Nevidí v tom problém, protože podle jejího názoru patří k jejímu poslání - „pomáhat“ mu změnit se v milujícího muže. 

"Co kdyby se váš syn, až vyroste, oženil s někým, jako jste vy? Poprvé jí to došlo! V žádném případě nechtěla, aby nějaká žena s jejím synem jednala tak, jako ona s manželem. Uvědomila si, že až se syn ožení, kdyby jeho žena jednala s takovým hněvem a pohrdáním deptalo by ho to …"

Když žena nemluví "jazykem úcty“ muž po chvíli ztratí o komunikaci s ní zájem. Kdo by si chtěl povídat s někým, kdo nemluví jeho jazykem?

Muž nepodvedl svou ženu kvůli tomu, jak vypadá - ale proto, že byla milenka jeho nadšeným publikem. Potřeboval povzbudit sebevědomí, a ona byla připravená a ochotná to udělat.

 

Ona potřebuje bezpodmínečnou lásku a on bezpodmínečnou úctu.

Když se žena cítí nemilovaná, může to být pro její srdce takový šok, že vůbec nevnímá své neuctivé reakce vůči manželovi, přestože by je každý přihlížející muž viděl naprosto jasně.

Když si muž připadá znevažovaný, může ho to tak rychle rozzlobit, že nevidí, jak nelaskavě reaguje. Přestože by to pro jakoukoli ženu bylo očividné.

Žena je historická - vytahuje věci z minulosti, pamatuje si všechno - vytahuje to, aby pročistila vzduch. Má nadlidskou paměť. Žena to chce řešit s mužem jako s kamarádkou - ale! muž řeší konflikt bez mnoha řečí, sdělování pocitů a omluv.

Prvořadou a základní motivací mužů je sloužit, obzvlášť je-li nějakým způsobem vyznamenán. Muž nefunguje stejně jako žena - muž slovo láska píše jako úcta.

Muž chce ženu, která v něho bude věřit. 

Muži sami sebe vidí jako stojící „nad“ rodinou. Proto je muž citlivý na slova, která ho sráží.

Muž chce sdílet informace, přistoupit k faktům, vyměnit si názory. Žena: "Můžeme si popovídat?" Muž "O čem?" Chce vyměnit informace - poskytnout řešení. Žena: "Nevím - potřebuju si povídat." To muže neuklidní, vykolejí ho to. Pojme podezření. Určitě mu chce kvůli něčemu vynadat. Žena je jako konvice. Hromadí v sobě vše, co se za den událo, až se naplní její kapacita - potřebuje část pocitů pustit ven, do dalšího dne to nepočká. Muži mají přihrádky - nepotřebují o tom mluvit, nevzniká u nich přetlak. Ženy potřebují mluvit, aby si své pocity uvědomily. Muž ví, co cítí, nepotřebuje o tom mluvit. Žena cítí spoustu věcí, ale neví, co to je. Když o tom začnou mluvit, dojdou k problému. Ženě se uleví, když si popovídá.