Svatba je jednou z nejkrásnějších chvílí v životě a jako většina lidí, i my jsme ji chtěli prožít se spoustou našich blízkých a přátel. Jenže jak se říká: „Člověk míní a Pán Bůh mění.“ 

Naše svatba a vše kolem ní mělo trochu dramatičtější průběh. Bezpochyby jsme nebyli jediní, přesto jsem se rozhodla podělit s vámi o náš příběh. 

 

Celkově jsme trochu netypický pár, třeba tím, že jsme byli zasnoubeni už tři roky dopředu, ale za to jsme měli dostatečně dlouhou dobu na to si všechno promyslet a naplánovat. Jenže jak to bývá, někdy můžete promýšlet a plánovat jak dlouho dopředu chcete a nakonec je vše stejně jinak. 

 

Už krátce po začátku roku 2020 přišel covid a s ním spousta nepříjemností v podobě zavírání obchodů, omezování pohybu atd. Ač jsme původní datum měli stanoveno až na 20. 6. 2020, až do konce května nebylo vůbec jasné, jestli svatba bude. Situace se měnila takřka ze dne na den, a i když už se vše začalo pomalu rozvolňovat, lockdown nás zbrzdil na tolik, že bychom jen stěží všechno zařizování doháněli. Po dlouhém uvažování jsme se tedy rozhodli svatbu odložit. 
A protože se ke všemu přidala ještě rekonstrukce našeho budoucího bydlení, nové datum padlo až na 10. 10. 2020. „Paráda“, mysleli jsme si, „takhle stihneme vše v klidu zařídit a budeme mít krásnou podzimní svatbu!“ A i když všichni strašili s druhou vlnou, doufali jsme, že nám Bůh pomůže a návrat covidománie se dostaví nejdříve až začátkem listopadu. 

Jenže ouha, čím se naše datum více blížilo, tím více se mluvilo o druhé vlně, opět přibývalo nakažených a s nimi i nová omezení. Začala jsem to tak trochu Bohu vyčítat. Vždyť jsem se tak moc modlila, aby to vyšlo a v říjnu nás ještě covidu uchránil. 


V tu dobu jsem na internetu náhodou narazila na  Novénu odevzdanosti. Jen ve zkratce pro ty z vás, kteří se s ní, stejně jako já před tím, nikdy nesetkali. Jedná se o text úkonu odevzdání proti strachu a úzkosti, který sepsal jeden neapolský kněz, podle toho jak mu jej Ježíš sdělil.  Tento text byl rozdělen do devíti částí a každá se modlí jeden den. Na konci každé části se říká věta: „Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!“ a právě v této větě jsem našla velký pokoj.
Už mi tolik nevadilo, že jsme svatbu nakonec museli omezit jen na nejbližší rodinu, protože oblast, kde se naše svatba měla konat, byla v tu dobu covidem hodně zasažena, že nám necelý týden před svatbou vypověděl fotograf (naštěstí jsme měli domluvené dva), že jsme museli mít svatbu kvůli vládním nařízením bez zpěvu a odpoledne nám místo kapely hrály jen reproduktory připojené k počítači, že místo slíbeného veterána jsem jela v obyčejné oktavii a že ženicha málem ani neměl kdo odvézt, protože jeho řidič si v pátek odpoledne poranil ruku a nemohl řídit… Nakonec to byly jen maličkosti. 
Tahle věta mi pomohla soustředit se na to podstatné: že se chystám odevzdat muži, kterého miluju, že si vzájemně slíbíme lásku, úctu a věrnost a stane se z nás dvou nová rodina.  
I díky této zkušenosti vím, že když Ježíši dáme plnou důvěru a budeme se soustředit na něj, On zařídí to ostatní. 


A opravdu myslím, že naše svatba byla neskutečně požehnaná. I když poslední den byl hrozně hektický, měla jsem a mám kolem sebe spoustu skvělých lidí, kteří mi ochotně pomohli, a vše se nakonec zvládlo. A i na manikúru jsem stihla :D. 
A ze svatebního dne bych neměnila ani minutu! Vlastně spousta věcí se podařila nakonec vyřešit: na obřad jsme měli zařízený stream, takže všichni, koho jsme museli odvolat, byli s námi online, nemuseli jsme mít roušky, jelikož jsme tam byli v podstatě jen ze dvou domácností, hostinu jsme měli sice bez obsluhy, abychom nemuseli dodržovat vládou nařízené časové omezení, ale šikovné družičky a ženichovi bratři vše zastali a mohli jsme pařit až do rána. Ten den byl opravdu nezapomenutelný. 

 

A tak vás chci povzbudit, když v životě nepůjde vše podle plánu, nebojte se říct: „Ježíši, zcela se ti odevzdávám, postarej se o všechno.“ 

 

https://vojtechkodet.cz/modlitby/modlitby-svetcu/novena-odevzdanosti