Ženy, matky, manželky

     Ano, u nás slavíme Vánoce mimo jiné tak, že si je postavíme. Bydlím totiž v Třešti - městě betlémů. Všechny informace a zajímavosti o třešťských betlémech by vydaly na hodně dlouhý článek. Několik knih už o nich bylo napsáno, různých reportáží natočeno. Zvídaví zájemci se mohou podívat třeba SEM nebo SEM a já tady budu spíš stručná. 

Třešťské betlémy obecně

• Tradice vyřezávaných betlémů v Třešti je stará asi 200 let. Ve městě byl celkem rozvinutý dřevařský průmysl, proto mnoho lidí umělo a umí se dřevem pracovat. Stále tu vznikají nové figurky, nové betlémy.
• Typický vzhled je asi takový: malované či přírodní figurky, vyřezané z lipového dřeva; krajina z pařezů, mechu, sušených květin a dalších přírodnin; stavby - města, kostely či různé usedlosti; pozadí malované, tzv. "lončoft".
• Lidé si betlémy staví doma a mnohé jsou velmi rozměrné, např. přes půl místnosti. Takových je po městě několik desítek.
• I před rokem 1989 jezdili lidé betlémy obdivovat z blízka i dáli. V současné době to má oficiální podobu tzv. Betlémské cesty, která je propojena s informačním centrem, k dispozici jsou propagační materiály či mapy města. Znamená to, že každoročně v období od 26.12. do 2.2. mohou lidé navštívit domácnosti, kde jsou majitelé schopni a ochotni pouštět návštěvníky dovnitř. V posledních letech je to necelých dvacet.
• Letos je to jiné, jako všechno. Betlémská cesta je virtuální. Podívat se můžete na facebooku SEM.

Třešťský betlém a já

     V naší rodině jsme betlém měli. Část si pořídil můj taťka coby mladý hoch a k tomu mu jeho osmdesátiletý dědeček ještě dovyřezal další figurky. Každé předvánoční období mám tedy spojené se stavěním betléma. V dětském pokoji vyrostla nad mou postelí konstrukce a na ní betlém vonící mechem a chvojím. Těšili jsme se z něho my i občasní návštěvníci. Se stále lepší propagací výrazně přibývalo návštěvníků, a tak si náš betlém postupně vysloužil samostatný pokoj. Ač nás vždycky těšilo, že se můžeme o radost z něj podělit s dalšími, bylo to mnohdy vysilující. Celé dny jsme trávili vítáním nových návštěvníků a povídáním. Je krásné, když lidé chápou význam betléma, zajímají se, zazpívají koledu... Není však výjimkou, že mnozí jen párkrát cvaknou foťákem a už pátrají v mapě, kam mají jít dál. 

     Když jsem se vdala a zůstala v Třešti, chtěla jsem mít i v naší nové domácnosti velký třešťský betlém. Krásným Božím řízením se stalo, že ho máme. Stával kdysi v naší současné ulici, jako dítě si ho pamatuju. Pak si ho jeho majitel vzal s sebou do svého nového bydliště a ve stáří projevil přání, aby se betlém vrátil zpět do Třeště. Tak se dostal k nám. Je krásný! Je dílem několika řezbářů, což jej dělá pestrým. Každý řezbář má svůj rukopis, takže lidé trochu znalí celkem dobře poznají autory jednotlivých postav. 

Jak se staví? 

     Nutno říct, že na betlém se myslí po celý rok. Na jaře sejeme slaměnky, z procházek čas od času doneseme něco, co by se mohlo při stavbě hodit, na podzim se vydáváme do lesa na mech. 

     Moc mě na tom baví fakt, že každý rok je betlém jiný, nikdy se ho nepodaří postavit stejně. Stačí trochu jinak otočit pařez a hned se rýsuje jiná krajina. Vždy tedy začínáme stavět s očekáváním, jaký ten letošní betlém asi bude. Na konstrukci nejprve připevníme malované plátěné pozadí a potom skládáme pařezy všelijak a různě. Často jsme velmi překvapení, jaká krajina nám roste pod rukama. V jednom místě uděláme prostor pro město, kde jsou domy také každý rok jinak. Důležitá (pro děti) je instalace elektřiny pro ohýnky pastýřů, osvětlení města a místa narození. Potom se položí mech, vycpou se jím všechny mezery, zazelenají se pastviny pro ovečky. Po krajině se ještě rozmístí různé menší stavby či rybník a pak už zbývají jen květiny a zvířata. Nejvíce je samozřejmě ovcí. Nakonec přijdou na řadu darovníci a Svatá rodina. Úplně poslední figurkou je Ježíšek, který se dá do jesliček až 24. prosince večer. Tuto podobu betléma mám moc ráda. Je taková něžná. Změna nastává 6. ledna, kdy přicházejí tři králové. To se všichni prostí darovníci vrátí zpátky do krabic, aby uvolnili místo vznešeným králům s jejich bohatým doprovodem. Tím je spousta koní, sloni, velbloudi s mnoha panoši a vzácnými muži. K tomu máme ještě jednu zvláštnost - mění se i Marie. Ta "tříkrálová" sedí a na klíně má Ježíška už jako přibližně roční dítě.  

     Stavba je záležitost celé rodiny. V našem případě trvá přibližně tři dny. Děti s radostí pomáhají všechno nosit z půdy či sklepa, manžel staví konstrukci a umisťuje ty velké těžké pařezy a pak přichází moje chvíle. Pustím si každoročně stejné cédéčko, tvořím krajinu a povídám si s figurkami. Jednou nohou jsem při tom v dětství, kdy vzpomínám na stavění doma a na babičku, která u toho pomáhala. Přišla vždy s velkou náručí sušených květin a zdobila. 

Proč to všechno? 

     Mám ráda tradice. V našem kraji jich moc nemáme, proto jsem ráda, že tato je stále živá. Je to spojení s generacemi před námi. Především ale je pro mne postavený betlém "zhmotněním" Vánoc. To, o čem čteme v Bibli, co slavíme, o čem rozjímáme v kostele, to tu máme před očima. Z každé figurky je cítit jemnost a pečlivost, s jakou byla vyřezána. Všechny vyjadřují lásku k Bohu, lásku, s jakou se jdou poklonit Narozenému. V celém tom díle je cítit radost, že konečně přišel ten, který měl přijít. Bůh splnil svůj slib a my jsme u toho. 

     Tak to vnímám já a to bych ráda předala dětem.