Přestože zima není mé nejoblíbenější roční období, leden mám ráda z jednoho prostého důvodu. Je to u nás jeden z nejklidnějších měsíců v roce. Všechno spí. Příroda hibernuje a nabírá sílu. Máme lesy i polnosti, takže v lednu, když pořádně přimrzne, jezdí manžel akorát „čistit horu“. Pole i zahrádka odpočívají k mé radosti pod sněhem. Rozpadlé chlévy, stodoly a úpravy na domě také čekají na svůj ideální čas. A tak můžeme společně doma méně pracovat a více být spolu. Jsme sice jen čtyři - já, můj muž, a naše dvě děti V. (4,5 roku) a H. (1 rok), ale moji rodiče i s mými sourozenci bydlí jen přes zahradu, takže to tady považuju spíše za takové komunitní bydlení.

Tak takhle u nás probíhá běžný lednový den: 

Pohled do naší zahrady v lednu 2019

3:05 H. se budí, já se budím. Přikryji ji, spíme dál. To se opakuje ještě v 5h a v 6:50 si dávám H. k sobě do postele. Muž už je asi dávno v práci, jeho odchod jsem nezaregistrovala.

7:05 Budíček. Jdeme vzbudit V. do školky. Ranní hygiena, převlékáme se, přebaluju, vařím H. mléko, křičím na V., kde si zase nechal věci.

7:40 V. si čistí zuby, oblékám H. ven. Pak zase křičím, hledáme nákrčník.

7:50 Slavnostně odcházíme, přes noc napadlo dost sněhu, H. se veze na bobách.

8:15 Jsme zpátky, H. si spokojeně sedí na bobách, tak zkouším odklidit sníh. Po 5 minutách křik, odcházíme tedy domů.

8:30 Uchlácholím H. kouskem chleba, vařím si kafe, snídám, u toho si čtu písmo a modlím se.

9:00 H. dává najevo, že už má fakt hlad, dávám jí snídani, ale odmítá jíst. Sypu jí piškoty do misky, silnější přežije, tak jak chce.

9:25 Je tu furt zima, odnesu popel, přinesu dřevo a zatápím v kamnech. Jdu vymyslet, co vařit.

10:00 Mám rozvařenou polévku. 

10:15 Odcházíme ven. Jdeme vrátit babičce tašky, díváme se na dědu, jak traktorem odklízí sníh. 

V 11 h jsme zpátky, jdu uspat H. 

11:07 H. spí. Dovařuju oběd - chystám těsto na špenátové palačinky, dvakrát telefonuju, pak skáču přes švihadlo - moje nová zábava.

12:10 Je potřeba jít pro V. do školky, ale H. stále spí. Nechávám ji spát a 12:15 spěchám do školky.

12:35 jsme doma. H. stále spí. V. si našel lego, já jím polévku a hrajeme si s legem. Už je tu docela teplo, v kamnech stále hoří.

13:05 H. vstává neobvykle pozdě, ale dle výrazu vstala špatnou nohou. Pokouším se ji zabavit a jdu smažit ty zelené placky.

13:15 H. je uplakaná, ohřívám jí polévku, mezitím smažím a konejším. Jídlo trochu zabralo.

14:00 Konečně se jdu najíst i já. Pak společně odpočíváme, povídáme a hrajeme si.

14:30 Nápad jít na chvíli ven do sněhu. 

14:45 Oblečení jdeme ven. Odklízím sníh, V. skáče do sněhu, zkoušíme sněhuláka, nejde to - sypký sníh. Dávám H. do kočáru a jdeme k tetě Báře pro objednávku.

Pohled do naší zahrady v lednu 2021

15:25 Jsme zpět, volám manželovi, jestli už jede. Jdeme bobovat k babičce na kopec.

15:30 Potkávám se s bráchama, přijel manžel, a protože H. usnula v kočáru, v 16:00 k nim jdeme na kávu. Bavíme se o blbostech a hrozně důležitě se u toho tváříme.

17:00 H. se budí, tak odcházíme domů. Uklízím nepořádek, co jsme nadrobili u oběda.

17:45 Zjišťuju, že máme prázdnou ledničku, proto odjíždím do města na nákup, manžel hlídá děcka.

Vracím se 18:45, vyložím nákup, dávám dětem večeři, sobě také. 

19:05 V. a H. se jdou koupat. H. je v 19:30 vykoupaná, předávám manželovi, jdu V. umýt hlavu.

19:45 V. je venku z vany, chce ještě něco jíst. Už jsem unavená, ale den ještě zdaleka nekončí.

19:50 H. odmítla večeři, vařím jí aspoň mléko. Umývám nádobí, co se nevešlo do myčky, uklízím.

20:05 Jdeme se společně modlit, pak manžel čte V. pohádku, já uspávám H.

20:44 H. spí, V. spí.

20:45 Usedám k počítači a otevírám Autocad. Tak moc se mi nechce, ale musím. Zítra budu celý večer pryč, musím rýsovat dnes.

22:40 Manžel odchází spát.

22:50 Manželovi zvoní telefon, H. se budí. Něco ji trápí - ucpaný nos. Manžel odchází do garáže - nějaká havárka s odklízením sněhu v obci. To se běžně nestává.

23:10 H. už snad zase spí. Jdu otrávená a naštvaná znovu pracovat.

0:15 Manžel je zpět, jde spát.

0:20 Slyším, jak se H. zase budí. Vypínám počítač a jdu ji zkusit uspat. Nezabírá.

0:52 Poslední čas, co si pamatuju. Jsem vyčerpaná, nechávám si ji u sebe v posteli. Chvíli se vrtí, pak asi usíná - já už dávno spím. (Nepracuju do noci každý den, ale tak třikrát do týdne.)

Z letošní zimy (Poustevna sv. Jana Křtitele v Tichově) - krásné místo!

Už se těším na jaro. To mám nejradši. Ve dne už je dlouho světlo, všecko se probouzí k životu. Všechno kvete, tráva se zelená, příroda se usmívá a přidává k lepší náladě. Léto u nás bývá ve znamení sečení trávy a sklízíme první ovoce a zeleninu. Takže furt dokola sečeme, zavařuju a uskladňuju, co se urodilo. Na podzim zase bývají „trnky a jabka“, vyorávají se „zemáky“ a vše se připravuje na zazimování. To už tolik času na zábavu nebývá a už i náš V. musí pomáhat. A tak jsou pro nás zimní měsíce velkým odpočinkem, stejně jako to bývalo za časů našich předků.