Přestože zima není mé nejoblíbenější roční období, leden mám ráda z jednoho prostého důvodu. Je to u nás jeden z nejklidnějších měsíců v roce. Všechno spí. Příroda hibernuje a nabírá sílu. Máme lesy i polnosti, takže v lednu, když pořádně přimrzne, jezdí manžel akorát „čistit horu“. Pole i zahrádka odpočívají k mé radosti pod sněhem. Rozpadlé chlévy, stodoly a úpravy na domě také čekají na svůj ideální čas. A tak můžeme společně doma méně pracovat a více být spolu. Jsme sice jen čtyři - já, můj muž, a naše dvě děti V. (4,5 roku) a H. (1 rok), ale moji rodiče i s mými sourozenci bydlí jen přes zahradu, takže to tady považuju spíše za takové komunitní bydlení.
Tak takhle u nás probíhá běžný lednový den:
3:05 H. se budí, já se budím. Přikryji ji, spíme dál. To se opakuje ještě v 5h a v 6:50 si dávám H. k sobě do postele. Muž už je asi dávno v práci, jeho odchod jsem nezaregistrovala.
7:05 Budíček. Jdeme vzbudit V. do školky. Ranní hygiena, převlékáme se, přebaluju, vařím H. mléko, křičím na V., kde si zase nechal věci.
7:40 V. si čistí zuby, oblékám H. ven. Pak zase křičím, hledáme nákrčník.
7:50 Slavnostně odcházíme, přes noc napadlo dost sněhu, H. se veze na bobách.
8:15 Jsme zpátky, H. si spokojeně sedí na bobách, tak zkouším odklidit sníh. Po 5 minutách křik, odcházíme tedy domů.
8:30 Uchlácholím H. kouskem chleba, vařím si kafe, snídám, u toho si čtu písmo a modlím se.
9:00 H. dává najevo, že už má fakt hlad, dávám jí snídani, ale odmítá jíst. Sypu jí piškoty do misky, silnější přežije, tak jak chce.
9:25 Je tu furt zima, odnesu popel, přinesu dřevo a zatápím v kamnech. Jdu vymyslet, co vařit.
10:00 Mám rozvařenou polévku.
10:15 Odcházíme ven. Jdeme vrátit babičce tašky, díváme se na dědu, jak traktorem odklízí sníh.
V 11 h jsme zpátky, jdu uspat H.
11:07 H. spí. Dovařuju oběd - chystám těsto na špenátové palačinky, dvakrát telefonuju, pak skáču přes švihadlo - moje nová zábava.
12:10 Je potřeba jít pro V. do školky, ale H. stále spí. Nechávám ji spát a 12:15 spěchám do školky.
12:35 jsme doma. H. stále spí. V. si našel lego, já jím polévku a hrajeme si s legem. Už je tu docela teplo, v kamnech stále hoří.
13:05 H. vstává neobvykle pozdě, ale dle výrazu vstala špatnou nohou. Pokouším se ji zabavit a jdu smažit ty zelené placky.
13:15 H. je uplakaná, ohřívám jí polévku, mezitím smažím a konejším. Jídlo trochu zabralo.
14:00 Konečně se jdu najíst i já. Pak společně odpočíváme, povídáme a hrajeme si.
14:30 Nápad jít na chvíli ven do sněhu.
14:45 Oblečení jdeme ven. Odklízím sníh, V. skáče do sněhu, zkoušíme sněhuláka, nejde to - sypký sníh. Dávám H. do kočáru a jdeme k tetě Báře pro objednávku.
15:25 Jsme zpět, volám manželovi, jestli už jede. Jdeme bobovat k babičce na kopec.
15:30 Potkávám se s bráchama, přijel manžel, a protože H. usnula v kočáru, v 16:00 k nim jdeme na kávu. Bavíme se o blbostech a hrozně důležitě se u toho tváříme.
17:00 H. se budí, tak odcházíme domů. Uklízím nepořádek, co jsme nadrobili u oběda.
17:45 Zjišťuju, že máme prázdnou ledničku, proto odjíždím do města na nákup, manžel hlídá děcka.
Vracím se 18:45, vyložím nákup, dávám dětem večeři, sobě také.
19:05 V. a H. se jdou koupat. H. je v 19:30 vykoupaná, předávám manželovi, jdu V. umýt hlavu.
19:45 V. je venku z vany, chce ještě něco jíst. Už jsem unavená, ale den ještě zdaleka nekončí.
19:50 H. odmítla večeři, vařím jí aspoň mléko. Umývám nádobí, co se nevešlo do myčky, uklízím.
20:05 Jdeme se společně modlit, pak manžel čte V. pohádku, já uspávám H.
20:44 H. spí, V. spí.
20:45 Usedám k počítači a otevírám Autocad. Tak moc se mi nechce, ale musím. Zítra budu celý večer pryč, musím rýsovat dnes.
22:40 Manžel odchází spát.
22:50 Manželovi zvoní telefon, H. se budí. Něco ji trápí - ucpaný nos. Manžel odchází do garáže - nějaká havárka s odklízením sněhu v obci. To se běžně nestává.
23:10 H. už snad zase spí. Jdu otrávená a naštvaná znovu pracovat.
0:15 Manžel je zpět, jde spát.
0:20 Slyším, jak se H. zase budí. Vypínám počítač a jdu ji zkusit uspat. Nezabírá.
0:52 Poslední čas, co si pamatuju. Jsem vyčerpaná, nechávám si ji u sebe v posteli. Chvíli se vrtí, pak asi usíná - já už dávno spím. (Nepracuju do noci každý den, ale tak třikrát do týdne.)
Už se těším na jaro. To mám nejradši. Ve dne už je dlouho světlo, všecko se probouzí k životu. Všechno kvete, tráva se zelená, příroda se usmívá a přidává k lepší náladě. Léto u nás bývá ve znamení sečení trávy a sklízíme první ovoce a zeleninu. Takže furt dokola sečeme, zavařuju a uskladňuju, co se urodilo. Na podzim zase bývají „trnky a jabka“, vyorávají se „zemáky“ a vše se připravuje na zazimování. To už tolik času na zábavu nebývá a už i náš V. musí pomáhat. A tak jsou pro nás zimní měsíce velkým odpočinkem, stejně jako to bývalo za časů našich předků.
Děkuji An09 za zprostředkovanou odpověď. Líbí se mi, jak to má autorka nastavené. Chápu ji, z vyprávění příbuzné (bude jí 90 let), měla to podobně, práce na poli a kolem zvířat nepočkala a nemohla stále dohlížet na spící děti. A dovedu si představit, když dítě pravidelně spí třeba dvě hodiny a víc, tak máma má jakousi jistotu, že se dřív neprobudí a tudíž může odběhnout. Žel, spánek našich dětí byl často nevyzpytatelný, a dvě hodiny a víc v kuse přes den spaly výjimečně.
@Kollenka Na tu Terezku, jak její maminka chodila ráno na mši sv. jsem si také vzpomněla a dostalo mě to :-) Kdyby jen byla ta možnost třeba aspoň jednou týdně brzké ranní mše v místě, možná bych se tím příkladem inspirovala. Ale u nás je mše ve všední den nereálná...
@kollenka @marketap doplňuji informaci: Martinovi (rodiče Terezky z Lisieux) měli v domě stálou hospodyni, která na děti dohlédla, zatímco oni šli na ranní mši.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.