12:00 Jsem u babičky na návštěvě od včerejška. Usedáme společně k obědu. Naše babička nalévá polévku vždy s úderem 12h. Dědeček zahajuje modlitbu před jídlem. Máme nočkovou polévku a šulánky s mákem. Cukrem to jenom „postraším“, babi má strach, že nevím, co je dobrý, ale já to mám ráda právě takto. (Vždy, když k nám babička přišla na návštěvu, otevřely se dveře a já byla v postýlce a držela se šprušliček, radostně jsem začala třepotat ručičkama, jak jsem se na ni těšila, máme spolu doteď pěkný vztah.)

Šulánky s mákem

14:50 Loučím se s dědečkem.

14:53 Vycházíme s babičkou na autobus, cesta trvá 15 minut. Vážím si toho, že mě babička chce jít doprovodit, ať je jakékoli počasí nebo třeba její oblíbený AZ-kvíz (vždy všechno ví, ale stydí se tam jít). Vykládáme si. Snažím se k babičce ve volných chvilkách jezdit: zazvonit na „překvápko“ - a taky jí volat. A když se loučíme před autobusem, dojímá mě, že říkává, že můžu KDYKOLI přijet, že budou s dědečkem moc rádi a že jsem vítaná.

15:19 Když mi mává ve chvíli, kdy nasedám do autobusu, často se i hrnou slzičky do očí, je to pro mě velmi intimní moment, protože člověk nikdy neví, kdy si takto zamáváme naposledy... 

16:05 Vcházím domů. Zdravím se se všemi, co už jsou doma.

17:00 Odcházím, no, nebo spíše vybíhám (klasika... :)) na autobus. Když zavřu dveře, zjišťuji, že jsem si nevzala klíče od oddělení. Odemykám tedy znovu a doma slyším otázku: „Co v té hlavě mám?“

17:35 Vystupuji z autobusu, pípám si příchod, jdu do šatny. Jedna z velkých výhod uniforem: nemusíte doma přemýšlet nad tím, co si oblečete do práce, je to vyřešeno za Vás a ještě to za vás vyperou a i vyžehlí! Já už jen řeším to, jaké si vezmu veselé ponožky. Dnes to vyhrávají ježečci.

17:45 Vcházím na oddělení, podepisuji převzetí služby. Holky jsou zlaté, už mám zalitý čaj v mém hrníčku. To se v té práci začíná krásně. Tím, že mám menší úvazek, zbývá mi ještě naučit se, kdo má jaký hrníček. Když jsem byla na jedné praxi, ve skříňce měli tahákovou tabulku - jméno sestřiček + jaký hrníček + co pije. To bych tady potřebovala.

17:50 K večeři si dávám výborný sýr z Formaggerie. 

18:00 Předáváme si službu. To je vždy na sesterně jak ve včelím úle. Pak si projdu „papíry“ dětí, které mám na starost - jestli tam jsou nějaké ordinace od dětského lékaře, porodní plány, kdo má jít zítra domů, komu je potřeba doměřit ouška atp.

18:30 Jdu na rooming-in, změřím novorozeneckou žloutenku na „svých pokojích“. Ptám se jednotlivě maminek, jejichž děti mají 24+ hodin, jestli budou chtít ukázat koupání. Potom přichází paní doktorka a ptá se sestřiček, jestli měl někdo zvýšenou hodnotu žloutenky - dle bilirubinu. 

19:00 Beru si vozíček, na něj vaničku, savánek = osušku, Octenisept, štětičky, čistou zavinovačku, dečku, body, sprchový gel HIPP a ukazuju mamince koupání tím způsobem, že si to zkouší ona sama, a já jsem jí „k ruce“.

Všechno máme s sebou, tak jdeme koupat

19:30 Jdu si obejít „svoje“ pokoje na sesterskou vizitu - maminky mají možnost se mnou cokoli probrat. Je to moje oblíbená část služby, kdy mám možnost více maminky poznat. Často mají velmi zajímavé příběhy. Některé čekaly na miminko hodně dlouho, pro některé bylo velkým překvapením, jiným zrušili v druhé vlně svatbu, jiné měly zase nečekaný způsob seznámení.

20:30 Vezeme děti, které jsou po císařském řezu, k maminkám na kojení. Jsou tak šťastné. Ptám se vždy maminek po SC, jestli mají s dětmi fotku, a když ne, jsou za ni pak rády. Někdy jim natočím i krátké video, ať se mají z čeho těšit, když ještě nemají sílu vstát, když nabírají síly.

21:00 Oblékám se do ochranného obleku, beru si štít, dvoje rukavice, návleky a vydávám se za maminkou, která je Covid+. Je moc milá. 

Poprvé v životě jsem viděla průhledné návleky - znám jen bílé a modré :)

21:20-23:59 Zvedáme telefony z porodního sálu. Některé maminky přijdou, že chtějí pomoct s kojením. Sestřička, co má dnes v noci na starost porodní sály, chodí k porodům, císařským řezům, vypíše příjem a vozí miminka k nám nahoru, koupe je a pak je jde předat maminkám, kdy prvorodičkám ukáže přebalení, odříhnutí, kojení a vše, co potřebují. Taky zapisuje jméno pediatra, kam budou chodit (pediatrovi se pak případně nahlašuje výsledek, když vyjde něco na screeningu z patičky na vrozené vývojové vady). Dále s maminkou vyplňuje dotazník ohledně rizika TBC, protože v ČR se na ni již plošně neočkuje. 

00:00 Odesíláme počet dětí na centrální evidenci. V tuto chvíli je to 17 princezen na 3 gentlemany, jindy to bývá naopak. 

0:30 a 4:30 Vezeme děti na přiložení. Když má některá maminka zájem častěji, přivezeme jí miminko rády samozřejmě častěji.

00:01-5:29 Repetice toho, co se dělo v předchozím dlouhém odstavci.

5:30 Jdu si potichoučku obejít maminky a mrknu do tabulky, kam zapisují vše podstatné, podle toho pak píšu sestřičkovské hlášení.

5:50 Přichází denní služba a v 6:00 si začínáme předávat službu. Pak jdu do šatny a v 6:30 si pípám. Po cestě v autobuse přemýšlím, jak jsem vděčná za tuto práci! Bohu díky!

                                                              JSEM ŠŤASTNÁ!

7:30 Už ležím. Dobrou noc. Nebo spíše dobré ráno?

Ráda bych den ukončila ve 12:00, aby to vyšlo na popis 24hodin, ale ani se nehodí napsat, v kolik jsem po noční vstala ;)... ehmmm až v 16:30.

Babička, malá sestřenka a já na procházce - loni

PS: Když si znovu čtu začátek článku... stejně jsou babičky velkým pokladem! Mám moc ráda babiččino vyprávění příběhů ze života a trávení času právě s ní. Máte to taky tak?